Navigace
Obsah
Seznam hořovických ulic a něco málo k jejich pojmenování:
- 1. máje
na mapě
Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.
V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci. Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Zdroj - 9. května
na mapě
Socialistický kalendář – Státní svátek Československé socialistické republiky: Osvobození naší vlasti sovětskou armádou (1945) - Tankové jednotky Rudé armády vstoupily do Prahy. - Anýžova
na mapě
Josef Anýž
(29. února 1852 Hořovice – 27. června 1912 Praha) byl český politik, novinář a pedagog.
Absolvoval pražskou polytechniku. Již za studentských let se zapojil do vznikajícího národního života. Zpočátku působil jako učitel Vocelova pražského ústavu a Ženského výrobního spolku. Po soukromých studiích byl jmenován suplujícím profesorem na Karlo-Ferdinandově c. k. univerzitě a suplujícím profesorem české vyšší reálky v Praze. V roce 1875 se stal členem redakce politického časopisu Občan v Brně a v roce 1879 členem pražské redakce Posla z Prahy a později Českých novin. Od roku 1882 byl členem redakce Národních listů a po smrti Josefa Baráka v roce 1883 s stal šéfredaktorem tohoto tehdy největšího a nejvlivnějšího časopisu. Byl jím až do své smrti, tj. celých 29 let. Byl také znám svými přednáškami v dělnických spolcích a působením v Národní jednotě severočeské a pošumavské. Od roku 1902 byl členem zemské školní rady a byl zároveň členem výboru Ústřední matice školské, získáváním prostředků aktivně podporoval zakládání českojazyčných škol v jazykově smíšených oblastech Rakouska-Uherska. Na úrovni ministerstva vyučování se zasadil též o zřízení reálného gymnázia v Berouně. 15. září 1908 byl zvolen zemským poslancem sněmu království Českého za Hořovice, Beroun, Radnice a Rokycany. - Buková
na mapě - Cihlářská
na mapě - Cvočkařská
na mapě
Hořovické cvokařství a také cvočkařství prožívalo zvláště v 60. letech bolestný proces zániku, který se neobešel bez sociálních bouří.
Výroba cvoků a cvočků, čili hřebíků, popřípadě lžic se rozšířila na Hořovicku, Hostomicku a Mýtsku v druhé polovině 18. století z popudu hraběte z Vrbna, který povolal ze Saska a Bavorska několik odborníků. K výrobě hřebíků dal majitel hořovického panství zřídit v komárovských vrchnostenských železárnách tzv. Schneidewerk, kde bylo připravováno řezané železo pro okolní malovýrobce. Kusy drátu pak byly nahřívány ve výhni, kovány a formovány na hřebíky nebo cvočky. Řemeslníci, kteří se zabývali výrobou cvočků, se nazývali cvočkaři. Ti, kteří hotovili hřebíky, byli cvokaři. Dohromady se nazývali obcí hřebíkářskou. Cvočkaři se sdružovali do cechu, volili staršího, mladšího a nekolik prísedících. Hotové hřebíky skupovali místní obchodníci, například Josef Toť, Martin Nedvěd nebo Jan J. Jindáček. Obchodníci poskytovali cvočkařům železo na úvěr a v sobotu odebírali "dílo" a mistři od nich přijímali "foršus" nebo doplatek. Hřebíky byly rozesílány do všech zemí habsburské monarchie a částečně také do Bavorska.
Hořovické cvočkařství prožívalo vrchol kolem roku 1840. Zatímco v roce 1791 pracovali v Hořovicích pouze dva cvočkařští mistři, koncem 30. let 19. století se jich zde nacházelo 42 se 114 pomocníky. Desítky, a později stovky jich pracovaly v okolních vsích, například v Cerhovicích, Záluží, Ujezdě, Hvozdci, Jincích, na Felbabce a v Běštíně.
Největší pohromou pro cvočkařské řemeslo byla tovární výroba. V 60. a 70. letech vznikly četné továrny na drátěné zboží (firma Hirsch a Thschner, Schwarz a Beck v Plzni, Adolf Mendl v Žatci či Morávia v Olomouci), které cvočkařské řemeslo ruinovaly bezkonkurenčně nižšími cenami. Cvočkařské řemeslo postupně sláblo a v roce 1914 byly hřebíky vyráběny podomácku už jen na čtyřech místech ve městě.
Zdroj: Hlavačka, Zlatý věk české samosprávy, Libri 2006 - Dlážděná
na mapě - Dlouhá
na mapě - Dolní
na mapě - Dr. Holého
na mapě
JUDr. Václav Holý, hrdina odboje proti německé okupaci německé okupaci.
30. září 1941, byl popraven národní hrdina a bojovník za osvobození vlasti JUDr. Václav Holý. Působil jako zástupce Politického ústředí v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD) a pracoval v oboru zpravodajské činnosti. Byl mu svěřen styk se Slovenskem a Polskem. Mezi jeho spolupracovníky patřil také statečný hrdina Čeněk Šilinger z Cerhovic. Úzce spolupracoval se známými odbojáři Balabánem, Mašínem a Morávkem. Podílel se na vydávání a rozšiřování časopisu „V boj“ a na opatřování falešných osobních průkazů.
Dr. Holý měl možnost odejít do zahraničí, zůstal však doma, neboť byl přesvědčen, že těžiště odporu je zde, v posilování nejširších vrstev národa proti nacistickým okupantům. Zprávy exilové vládě do Londýna posílal nejprve přes Jugoslávii do Paříže nebo tajnou vysílačkou. Činnost prováděl velmi rozvážně a obratně tak, že po jeho zatčení 23. dubna 1941 se gestapu nepodařilo vypátrat jeho spolupracovníky, ač při výslechu bylo jistě použito všech nejkrutějších prostředků. Dr. Holý nic neprozradil a prohlašoval, že vše dělal sám bez spolupráce jiných.
Jako vysokoškolský student byl Dr. Holý předsedou Sboru krajinských spolků, které představovaly levicové proudy ve studentstvu. Byl předním funkcionářem Mezinárodního studentského výboru a Unie pokrokového studentstva. Politicky se hlásil k sociální demokracii, kde byly využívány jeho odborné schopnosti v oboru hospodářské a sociální politiky. Působil i v našem kraji Podbrdském, když jej do Hořovic přivedl šťastný sňatek.
Dlouholetý přítel ze studentských let, profesor vysoké školy Jaroslav Vozka, charakterizoval Dr. Holého jako velkého vlastence, skvělého úředníka, zkušeného nezatíženého politika, který byl připraven v boji s okupanty obětovat svůj život i ohrozit bezpečnost své rodiny. Při této nebezpečné, pro vlast potřebné práci měl velkou oporu ve své skvělé statečné ženě, která věděla o jeho činnosti a počítala i s nejhorším. - Fügnerova
na mapě
Jindřich Fügner (narozen jako Heinrich Fügner) (12. září 1822, Praha – + 15. listopadu 1865, Praha) byl jeden ze zakladatelů spolku Sokol. Původně se věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Ač bylo jeho podnikání úspěšné, měl vyšší cíle. Vzdělával se, věnoval se hudbě, společenským zájmům a sportu. Soukromým studiem a dlouholetým studiem v cizině získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků.Když se ve vlasteneckých kruzích seznámil s Tyršem, pomáhal mu uskutečnit jeho myšlenku na založení českého tělocvičného spolku. Tento spolek dostal jméno Sokol Pražský a Fügner se stal jeho prvním starostou. Navrhl a zavedl tykání všech členů a oslovování „bratře“, rovněž přišel jako první v červené blůze, která se stala součástí sokolského stejnokroje. Zasloužil se o výstavbu první sokolovny v Žitné ulici v Praze. Zemřel v pouhých 42 letech. Až po jeho smrti si Miroslav Tyrš vzal jeho dceru Renátu.
-
Herainova
JAN HERAIN (14.5.1848, Hořovice - 11.12.1914, Praha)
na mapě
Stavitel a stavební archivář města Prahy.
Jan Herain se narodil v Hořovicích v domě č. 299. V Hořovicích vychodil obecnou školu a také zde absolvoval stavební praxi u stavitele Antonína Hartmana (do r. 1866). Stal se stavebním inženýrem, projektantem u velké pivovarské firmy Novák a Jahn v Praze, v jejíchž službách procestoval mnoho evropských zemí. Navrhl plány pro řadu velkých pivovarů po celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Podle jeho projektů byly postaveny pivovary např. v Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech, v Holešovicích a Bráníku. V sedmdesátých letech působil při přestavbě zbirožského zámku pro pověstného krále železnic Stroussberga a po roce 1900 zasedal v komisi pro dostavbu Karlštejna.
Z ideálních pohnutek opustil skvělou kariéru stavitele a věnoval se historii - nejprve jako pražský konzervátor a od r. 1904 jako stavební archivář města Prahy. Jeho péče o rozšíření znalostí a zachování pražských památek byla nezměrná.V Archívu hlavního města Prahy založil sbírku plánů a vedut. Byl členem mnoha kulturních a odborných spolků, 18 let předsedou Společnosti přátel starožitností a od r. 1913 členem České akademie. Napsal více než sto článků, statí i samostatně vydaných prací. Nejznámější je jeho doprovod k Jansově Staré Praze. Kostelu Nejsvětější Trojice v Hořovicích věnoval kopii obrazu Umírající sv. Xaverius od barokního malíře F. X. Balka. Jeho úsilím vzniklo i hořovické muzeum, jemuž vlastně opatřil největší část numismatické sbírky. Z jeho pozůstalosti získal městský archiv mnoho cenných výpisů z archivů a farních kronik.
Zemřel v Praze v roce 1914.
- Horní
na mapě
- Hradební
na mapě; - Husovo náměstí
na mapě
Mistr Jan Hus byl významný teolog, kazatel a středověký církevní reformátor, jehož učení dalo vzniknout husitskému hnutí a započalo reformu tehdejší církve. 6. července 1415 byl upálen v Kostnici. Toto datum je českým státním svátkem.
Více
- Hvozdecká
na mapě
Obec Hvozdec - Jabloňová
na mapě - Jahodová
na mapě - Jasmínová
na mapě
- Jeřabinová
na mapě - Jílová
na mapě - Jiráskova
na mapě
Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha) byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. www.aloisjirasek.cz
- Jungmannova
na mapě
Josef Jungmann (1773–1847) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.
www
- K Labi
na mapě
Na místě dnešního hudebně-divadelního klubu Labe stával do roku 1920 Pachmannův hostinec.
V květnu 1921 zde už jako v hostinci Labe byla založena komunistická strana a jejím prvním předsedou se stal Dominik Veverka, slévačský mistr od firmy Löwit a Taussig.
Pozn.: Krátce zřejmě vlastnil nebo provozoval hostinec p. Labský, který svému řemeslu propadl natolik, že jej přestal provozovat. Odtud snad název Labe. - K Nemocnici
na mapě - K Plevnu
na mapě
Plevno, P l e v n a hl. město bulharského kraje plevenského (3880 km2 se 164.566 obyv.) na řece Tučenici, uprostřed
alluviální planiny, na konci údolí, obklopeného na v., s. a j. vysokými pahorky, v uzlu dùležitých silnic do Nikopole, Vidina, Srìdce,Kazanliku a Ruščuku, na železniční trati Roman-Šumla, má 18.709 obyv. (1900), kromě Bulharův asi 1900 Turkùv a několik set cikánùv. Město, jímž protéká potok Grivica, skýtá s okolních výšin pùvabný pohled, avšak ulice jsou špinavé a špatně udržované,budovy málo výstavné.
Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM díl XIX. © Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.
Snad k pojmenování vedla podoba místa...dole bulharský Pleven...
- K Výrovně
na mapěK pojmenování ulice názvem " K Výrovně" došlo v roce 2003. V té době se jednalo o nově vzniklé ulice v rámci parcelace pozemků celé lokality.
Jedním z podkladů pro pojmenování či užití tohoto názvu pro nás byla historická mapa, kde se v této lokalitě vyskytovaly místopisné názvy "šibenec", "výrovna"...
Lze tedy odvozovat, že se v této části Hořovic v historii nacházela nějaká výrovna či sovinec náležející k panství.
výrovna: výří domov/ opatrovna/ útulek - Kalinová
na mapě - Kamenná
na mapě - Kapitána Matouška
na mapě
- Ke Krejcárku
na mapě - Ke Stadionu
na mapě
- Klidná
na mapě - Klostermannova
na mapě
Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin, Doubravský, (13. února 1848 – 16. července 1923), byl českoněmecký spisovatel s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Představitel realismu a tzv. venkovské prózy, jehož sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí.
- Komenského
na mapě
Jan Amos Komenský, (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam) byl poslední biskup Jednoty bratrské, český teolog, filosof, pedagog a spisovatel.
- Konečná
na mapě - Kosmonautů
na mapě - Krátká
na mapě - Květinová
na mapě - Lázeňská
na mapě - Lesní
na mapě - Letenská
na mapě - Lidická
na mapě
Obec Lidice, jejíž vznik se datuje už rokem 1318, a která ležela ve středních Čechách poblíž Kladna, byla 10. června 1942 vyhlazena nacisty jako pomsta za atentát na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Více
- Lipová
na mapě - Luční
na mapě
- Malá
na mapě - Malinová
na mapě - Masarykova
na mapě
Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány) byl pedagog, politik a filozof. Byl poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem. V roce 1918 se stal prvním prezidentem Československa. Za klíčový podíl na vzniku samostatného nezávislého státu byl označen za Prezidenta Osvoboditele (zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935) a k osmdesátým narozeninám byl přijat tzv. Lex Masaryk obsahující větu: „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“.
Pan president navštívil Hořovice 26. května 1930. - Milinovského
na mapě
Milinovského ulice je nazvána po Janu (podepisoval se také Hanuš - překlad německého Hans) Milinovském, který byl od 14.10. 1862 do 22.8. 1871 tajemníkem hořovického městského úřadu.
(na obrázku vlevo).
Slávu si v Hořovicích získal tím, že byl jedním z organizátorů politického tábora, který se konal 29.5. 1871 ve Višňovkách u Hořovic. Na táboře, vedle poslance zemského sněmu Rosola, byl hlavním řečníkem. Je možné, že tento tábor, který nebyl Okresním hejtmanstvím v Hořovicích povolen, se stal příčinou odchodu J. Milinovského z radnice. Bohužel, data narození a úmrtí se nepodařilo zjistit, v berounském archivu nejsou uloženy žádné matriky, ani se nedochovala pro tato léta evidence obyvatel.Milinovský byl také jedním ze zakladatelů Sokola v Hořovicích.
- Místní
na mapě - Modřínová
na mapě
- Myslivecká
na mapě - Na Cintlovce
na mapě
Název této lokality podle údajné hospody pana Cintla zřejmě patří do kategorie lidových vyprávěnek. Toto vysvětlení názvu vzniklo asi v něčí fantazii někdy v 50. létech minulého století. Staré písemnosti ani staré mapy neobsahují o této hospodě ani zmínku. Ani v nejstarším katastrálním mapování z roku 1840 (možno nahlédnout na www: císařské otisky) není po nějaké budově v těch místech ani památka. V 18. a 19. století bylo místo (a stále je) na rozhraní třech katastrů: zálužského, tlustického a hořovského. Křížily se zde tři cesty, z nichž v původním stavu se zachovala jen ta od „Sklenářky“.
Cesta od Hrádku byla poměrně důležitou místní komunikací a byla, stejně jako cesta od Záluží, v těch místech zrušena krátce po roce 1950 při výstavbě nové slévárny. Čtvrtá cesta, která dnes vede dolů do Hořovic přes železniční vlečku a podjezd pod dráhou tehdy neexistovala a vedla tudy jen pěšina. Je otázkou, zda by se hospoda na této křižovatce vůbec vyplatila, neboť nevíme, jaký tu byl tehdy provoz, byly to přece jen cesty místního významu.
Ale v podrobné mapě Hořovicka, vydané kol. r. 1910, kde jsou ještě německy psané názvy lokalit, je uveden popisek tehdy nově postavené továrny na zápalky, který přímo navádí k přemýšlení: „Zündhölzchen Fab“ (čti Cindlholzšn), v překladu tedy továrna na dřevěné zápalky. Je tu to záhadné slovo CINDL a staří lidé skutečně vyslovovali „Cindlovka“. Zdá se, že tento název vznikl v meziválečném období, nikde jsem na něj nenarazil před vznikem této továrny.
Antonín Veselý, Záluží PN 13 / 2011 (zkráceno) - Na Hořičkách
na mapě
- Na Kopečku
na mapě - Na Lukách
na mapě - Na Okraji
na mapě - Na Radosti
na mapě - Na Schůdkách
na mapě - Na Tržišti
na mapě - Na Vršku
na mapě - Nábřeží H. Šlosara
na mapě
Hynek Šlosar, bytem Hořovice, Nábřežní čp. 653, lakýrník, padl v boji na Staroměstském náměstí 8. 5. 1945. Více - Nad Školou
na mapě - Nádražní
na mapě - Náměstí B. Němcové
na mapě
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Více
- Náměstí Svobody
na mapě - Nerudova
na mapě
Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině. Více
- Nová
na mapě - Nožířská
na mapě - Obránců míru
na mapě - Palackého náměstí
na mapě
František Palacký (14. června 1798 Hodslavice – 26. května 1876 Praha) byl český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku otec národa.
zdroj
- Palachova
na mapě
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze v rodině živnostníka - cukráře ze Všetat.
Na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany čs. politické reprezentace se 16.1.1969 upálil v horní části pražského Václavského náměstí.
Jeho pohřeb 25.1.1969 v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. V Palachových stopách šli další mladí lidé např. Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová, Evžen Plocek a Jan Zajíc.
Více - Pionýrská
na mapě
Jakkoliv ulice jistě získala pojmenování podle dětské (Pionýrské) organizace, neměl by být opomenut zvláště prvotní význam slova pionýr - průkopník, první osadník, člověk hledající nové cesty. - Plzeňská
na mapě - Pod Dražovkou
na mapě - Pod Homolí
na mapě - Pod Lesíkem
na mapě - Pod Nádražím
na mapě - Pod Rančem
na mapě - Pod Šibencem
na mapě
Rozhledny - Podlužská
na mapě - Polní
na mapě - Potoční
na mapě - Pražská
na mapě
- Příbramská
na mapě
- Rpetská
na mapě
- Sadová
na mapě - Sídl. K. Sezimy
na mapě
KAREL SEZIMA
(13.10.1876, Hořovice - 14.12.1949, Praha)
Vlastním jménem Karel Kolář. Narodil se v Hořovicích v č.p. 100 v rodině učitele. Studoval na gymnáziu v Příbrami (1887-95), pak práva v Innsbrucku (1895-97) a v Praze (do r. 1899), kde se stal vyšším finančním úředníkem. Přispíval do Nivy, Literárních listů, Lumíru, Samostatnosti (1911-14), Národního obzoru, Pokrokové revue, Literárních novin (1938-41), Hovorů o knihách, Panorámy, Národních listů (1937-41), Čteme (1939-43), Českého slova (1941-42), Naší řeči aj. Větší studie otiskl ve sbornících Srdce vlasti (1940) a Almanach Umělecké besedy Kruh (1941), psal podobizny moderních českých prozaiků pro Ottův Slovník naučný nové doby. Vydal literární pozůstalost Josefa Matějky (1911 a 1941) a Petra Klese (1931), podílel se na vydání Výboru krásné prózy československé (1931-32). Užíval pseudonymů J. Zvonař, V. Berkovec, K. Budil, K. S., O. V., -el, -es, -emb, -lim.
Sezima debutoval na sklonku devadesátých let prózou, ovlivněnou dekadentním psychologismem „unavených duší“ (novela Kouzlo rozchodu). V dalším vývoji se přiklonil téměř výhradně k románové formě a vystupoval jako precizní psycholog senzitivních postav, hlavně žen a intelektuálů, které sleduje v jejich rozporném a často zvráceném erotismu (Pasiflóra). Podstatnou složku Sezimovy prózy tvoří krajinomalebné pasáže, evokující krásu rodných Brd a směřující v pozdějších románech od impresionistické stylizace přírodních dojmů k pojetí mystické prasíly kraje (romány Dravý živel, Hudba samoty). Do rodného kraje se rád a často vracel, pobýval na Felbabce pod Plešivcem, o němž napsal historickou studii Olymp kraje.
Na rozdíl od prózy, která většinou brzy zastarala pro svou násilnou problémovost, uchovává si ještě význam jeho činnost kritická, jíž se soustavně věnoval od r. 1909 a v níž vycházel z Šaldových podnětů v úsilí o postižení umělecké specifičnosti díla. Svůj kritický zájem, široký a eklekticky usilující pochopit nejrůznější umělecké směry a myšlenkové proudy, zaměřuje Sezima jednak k psychologizující typologii literárních jevů, jednak k rozborům formy a stylu nové české prózy, v nichž často docházel k objektivně platným poznatkům. Dokumentární hodnotu mají Sezimovy paměti Z mého života, věnované literární situaci let devadesátých a autorovým stykům s F. X. Šaldou na přelomu století.
Karel Sezima zemřel v Praze v roce 1949. - Sklenářka
na mapěSklená huť
Dost možná, že renomovaní jazykovědci budou při pohledu na titul další kapitoly nevěřícně kroutit hlavou a někteří z nich snad i lomit rukama, ale pokud chceme být autentičtí a respektovat historii, v tomto případu archivy a kroniky, nelze jinak.Vím, že to příliš nezní a že dnes bychom nepochybně použili spíše výraz skelná či dokonce sklářská. Ale i tento malý příklad je nakonec potvrzením skutečnosti, že se náš český jazyk neustále vyvíjí.
U zrodu zmíněné huti, tak jako i v jiných oblastech rozvoje Hořovicka, byli Vrbnové, kteří tu zanechávali svoji výraznou stopu již od druhé poloviny 17. století. V uvedeném období se prosazovali např. v komárovských železárnách, kde staré hamry postupně nahrazovaly vysoké pece na dřevěné uhlí, které se pálívalo v milířích nedalekých brdských lesů. Potřebnou surovinou jim tam byly především dobývané pařezy starých stromů. Vrbnové postupně kultivovali i lesy. Hořovickou Dražovku měnili zcela plánovitě na les smíšený, kde jehličnany doplňoval dub, buk a někde i bříza. Upravovali také pěšiny a cesty, a tak zde vznikal první lesopark. V chovech klasické zvěře sem jako první nechávali nasazovat bažanty. Podobně si počínali i v rozvoji zemědělství.
Jejich dalším novátorským počinem bylo zřízení sklářské huti poblíž Tlustice, na samém severním okraji města. Bylo to rozhodnutí poněkud smělé a svým způsobem i průkopnické, protože ke zdárné činnosti sklářského provozu zde chyběli především potřební odborníci. A tak prvními dělníky, kteří sem byli přizváni, byli skláři ze Saska. O německém původu tehdejších zaměstnanců a jejich celých rodin svědčí i matriční zápisy z roku 1768, v nichž se objevují jména jako Tenck, Hirkartner, Wochmann nebo Braun. Všichni jsou ve zmíněných knihách označováni jako „Socius Vitriarius“, což značilo profesi sklářských dělníků. V dalších matričních záznamech ze stejného roku se pak uvádí i název sklárny jako „Ex Officina Vitriaria Horzoviczensi“.
Sortiment zde vznikajících sklářských výrobků bohužel neznáme a stejně tak nevíme, jak dlouho se v daném místě, později nazývaném Sklenářka, v těsném sousedství malého rybníčku, tamní sklo vůbec vyrábělo. Zdejší sklářská huť totiž není uváděna ani v později vydaném soupisu českých skláren. Šlo zřejmě o poměrně malý závod, který pochopitelně nemohl soupeřit se sklárnami podstatně většími, nehledě na místní nedostatek surovin potřebných k samotné výrobě.
Ukončení činnosti jmenovaného provozu lze snad zařadit do období, kdy se vrchnosti v celých Čechách pokoušely zkulturňovat dosud neobdělávanou půdu a kdy se více věnovaly i chovu nových druhů domácí zvěře. Podobně si počínali i Vrbnové. Jmenovitě hrabě Rudolf, jenž se na počátku 19. století rozhodl zřídit na Hořovicku poměrně rozsáhlý chov ovcí. Ovčíny zde vyrůstaly jako houby po dešti, a tak se nelze divit, že jich zde záhy bylo dokonce sedm. Největší z nich byl údajně na Hrádku, další pak na Tihavě, v Podluhách, také ve Rpetech a v několika dalších obcích. Podobný počet ovčínů býval rovněž na Jinecku. Rudolf Vrbna jejich chovy postupně zušlechťoval a za tím účelem přímo ze Španěl dovážel ovce nazývané merinky nebo také hispánky. Jejich chov byl tehdy zřejmě velice výnosný a vlna z nich získaná se pravidelně vyvážela až do Anglie. Časem jejich počet ve zdejších ovčínech vzrostl dokonce až na dvanáct tisíc kusů.
Na tomto místě je třeba zmínit skutečnost, že právě na Sklenářce, ve zrušené sklářské huti, byly ovce z celého panství stříhány. Jednotliví ovčáci přiháněli celá svá stáda nejprve ke strouze (k Žákovu náhonu), v níž se pod mlýnem Nových ovce před střiží plavily, a teprve poté je vodili na Sklenářku. Podle dochovaných materiálů se jich zde stříhalo denně sedm až osm stovek. Další osud bývalé sklárny a později ovčína se mi zmapovat nepodařilo. Ke zlomu v tomto případě dochází až v roce 1927, kdy osiřelou budovu a okolní pozemky koupil rodák z nedalekého Drozdova, ale v té době již občan Záluží, kam se přiženil, Josef Palek (1893 - 1968).
PN / 10 / 2011 Zdeněk Samec st. Proměny - Sládkova
na mapě
Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele české poezie pro děti. Více
- Slavíkova
na mapě
JOSEF SLAVÍK (26. 3. 1806–30. 5. 1833)
Hudební skladatel a houslista, zvaný též český Paganini, se narodil v rodině venkovského učitele, hudebníka a regenschoriho Antonína Slavíka (11. 8. 1782–3. 12. 1852), který pocházel z významného bednářského rodu známého v Hořovicích už od 17. století.Více
- Slunečná
na mapě
- Smetanova
na mapě
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel.
V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu. Více
- Spojovací
na mapě - Sportovní
na mapě
- Stará
na mapě
- Strmá
na mapě
- Svatopluka Čecha
na mapě
Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.
Více
- Šeříková
na mapě - Šípková
na mapě
- Tichá
na mapě
- Tyršova
na mapě
Prof. Ph.Dr. Miroslav Tyrš (narozen jako Friedrich Emmanuel Tiersch) (17. září 1832, Děčín – 8. srpna 1884, Oetz, Tyrolsko) byl český kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze, předseda výtvarného odboru Umělecké besedy a člen poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla německého původu. Podílel se na založení organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola. Více - U Cihelny
na mapě
- U Koupaliště
na mapě - U Mlýna
na mapě - U Mlýnského potoka
na mapě
- U Nádraží
na mapě - U Náhonu
na mapě
- U Potoka
na mapě
- U Remízku
na mapě
- U Rybníčka
na mapě
- U Svatého Jana
na mapě
Obrázek sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla umístěna v místech dnešní ulice u sv. Jana. Opravený originál sochy je dnes na zámku v Hořovicích.
Svatý Jan Nepomucký, také Jan či Johánek z Pomuka, (mezi 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku – 20. března 1393 v Praze) byl generální vikář pražského arcibiskupa a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů. Více
- U Školky
na mapě
- U Vodojemu
na mapě
- Úzká
na mapě
- Valdecká
na mapě
Hrad Valdek
Zřícenina hradu v brdských hvozdech nedaleko Komárova, na okraji vojenského újezdu Jince. Historie Valdeku je spojena se jménem Oldřicha Zajíce, který pocházel z mocného šlechtického rodu Buziců, jehož příslušníci hrad zřejmě založili. Valdek patří mezi hrady s velmi zajímavými mýty.
weby Brdy.info; Hrady, dějiny ;
- Větrná
na mapě - Vilová
na mapě
- Vísecká
na mapě
Velká Víska - městská část Hořovic
Plichta ze Žerotína se synem Ješkem založil do roku 1322 město Hořovice právem berounským a přidal k němu 60 lánů dědin. V polovici 14. století byly Hořovice rozděleny na dvě části, z nichž část s kostelem patřila Habartu z Žerotína. Z této části se stala samostatná obec Velká Víska, která byla sloučena v jeden celek s městem Hořovice až v roce 1919.
- Vísecké náměstí
na mapě
- Višňová
na mapě
- Vítězná
na mapě - Vrbnovská
na mapě
Koncem 17. století se v Hořovicích objevil nový rod slezských pánů z Vrbna a Bruntálu. První z nich, hrabě Jan František (1634 – 1705) získal hořovické panství díky dvěma po sobě následujících sňatkům s dcerami Bernarda Ignáce z Martinic. Jan František je považován za stavitele nového hořovického zámku. Nové sídlo bylo stavěno především proto, že starý zámek - původně středověký hrad již nesplňoval nároky reprezentačního šlechtického sídla. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století.
Zdroj:www.zamek-horovice.cz
Rod pánů z Vrbna více - Vrchlického
na mapě
Profesor Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., uměleckým jménem Jaroslav Vrchlický (17. února 1853 Louny – 9. září 1912 Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Zdroj
- Zámecká
na mapě
- Západní
na mapě - Závodní
na mapě - Žižkova
na mapě
Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (1360, Trocnov – 11. října 1424 u Přibyslavi) byl významný husitský vojevůdce českého původu Zdroj
-
