Uličník

Seznam hořovických ulic a něco málo k jejich pojmenování:

1. 1. máje
   na mapě
   Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.
   V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci. Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Zdroj
2. 9. května
   na mapě
   Socialistický kalendář – Státní svátek Československé socialistické republiky: Osvobození naší vlasti sovětskou armádou (1945) - Tankové jednotky Rudé armády vstoupily do Prahy.
3. Anýžova
   na mapě
   Josef Anýž
   (29. února 1852 Hořovice – 27. června 1912 Praha) byl český politik, novinář a pedagog.
   Absolvoval pražskou polytechniku. Již za studentských let se zapojil do vznikajícího národního života. Zpočátku působil jako učitel Vocelova pražského ústavu a Ženského výrobního spolku. Po soukromých studiích byl jmenován suplujícím profesorem na Karlo-Ferdinandově c. k. univerzitě a suplujícím profesorem české vyšší reálky v Praze. V roce 1875 se stal členem redakce politického časopisu Občan v Brně a v roce 1879 členem pražské redakce Posla z Prahy a později Českých novin. Od roku 1882 byl členem redakce Národních listů a po smrti Josefa Baráka v roce 1883 s stal šéfredaktorem tohoto tehdy největšího a nejvlivnějšího časopisu. Byl jím až do své smrti, tj. celých 29 let. Byl také znám svými přednáškami v dělnických spolcích a působením v Národní jednotě severočeské a pošumavské. Od roku 1902 byl členem zemské školní rady a byl zároveň členem výboru Ústřední matice školské, získáváním prostředků aktivně podporoval zakládání českojazyčných škol v jazykově smíšených oblastech Rakouska-Uherska. Na úrovni ministerstva vyučování se zasadil též o zřízení reálného gymnázia v Berouně. 15. září 1908 byl zvolen zemským poslancem sněmu království Českého za Hořovice, Beroun, Radnice a Rokycany.
4. Buková
   na mapě
5. Cihlářská
   na mapě
6. Cvočkařská
   na mapě
   Hořovické cvokařství a také cvočkařství prožívalo zvláště v 60. letech bolestný proces zániku, který se neobešel bez sociálních bouří.
   Výroba cvoků a cvočků, čili hřebíků, popřípadě lžic se rozšířila na Hořovicku, Hostomicku a Mýtsku v druhé polovině 18. století z popudu hraběte z Vrbna, který povolal ze Saska a Bavorska několik odborníků. K výrobě hřebíků dal majitel hořovického panství zřídit v komárovských vrchnostenských železárnách tzv. Schneidewerk, kde bylo připravováno řezané železo pro okolní malovýrobce. Kusy drátu pak byly nahřívány ve výhni, kovány a formovány na hřebíky nebo cvočky. Řemeslníci, kteří se zabývali výrobou cvočků, se nazývali cvočkaři. Ti, kteří hotovili hřebíky, byli cvokaři. Dohromady se nazývali obcí hřebíkářskou. Cvočkaři se sdružovali do cechu, volili staršího, mladšího a nekolik prísedících. Hotové hřebíky skupovali místní obchodníci, například Josef Toť, Martin Nedvěd nebo Jan J. Jindáček. Obchodníci poskytovali cvočkařům železo na úvěr a v sobotu odebírali "dílo" a mistři od nich přijímali "foršus" nebo doplatek. Hřebíky byly rozesílány do všech zemí habsburské monarchie a částečně také do Bavorska.
   Hořovické cvočkařství prožívalo vrchol kolem roku 1840. Zatímco v roce 1791 pracovali v Hořovicích pouze dva cvočkařští mistři, koncem 30. let 19. století se jich zde nacházelo 42 se 114 pomocníky. Desítky, a později stovky jich pracovaly v okolních vsích, například v Cerhovicích, Záluží, Ujezdě, Hvozdci, Jincích, na Felbabce a v Běštíně.
   Největší pohromou pro cvočkařské řemeslo byla tovární výroba. V 60. a 70. letech vznikly četné továrny na drátěné zboží (firma Hirsch a Thschner, Schwarz a Beck v Plzni, Adolf Mendl v Žatci či Morávia v Olomouci), které cvočkařské řemeslo ruinovaly bezkonkurenčně nižšími cenami. Cvočkařské řemeslo postupně sláblo a v roce 1914 byly hřebíky vyráběny podomácku už jen na čtyřech místech ve městě.
   Zdroj: Hlavačka, Zlatý věk české samosprávy, Libri 2006
7. Dlážděná
   na mapě
8. Dlouhá
   na mapě
9. Dolní
   na mapě
10. Dr. Holého
    na mapě
    JUDr. Václav Holý, hrdina odboje proti německé okupaci německé okupaci.
    30. září 1941, byl popraven národní hrdina a bojovník za osvobození vlasti JUDr. Václav Holý. Působil jako zástupce Politického ústředí v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD) a pracoval v oboru zpravodajské činnosti. Byl mu svěřen styk se Slovenskem a Polskem. Mezi jeho spolupracovníky patřil také statečný hrdina Čeněk Šilinger z Cerhovic. Úzce spolupracoval se známými odbojáři Balabánem, Mašínem a Morávkem. Podílel se na vydávání a rozšiřování časopisu „V boj“ a na opatřování falešných osobních průkazů.
    Dr. Holý měl možnost odejít do zahraničí, zůstal však doma, neboť byl přesvědčen, že těžiště odporu je zde, v posilování nejširších vrstev národa proti nacistickým okupantům. Zprávy exilové vládě do Londýna posílal nejprve přes Jugoslávii do Paříže nebo tajnou vysílačkou. Činnost prováděl velmi rozvážně a obratně tak, že po jeho zatčení 23. dubna 1941 se gestapu nepodařilo vypátrat jeho spolupracovníky, ač při výslechu bylo jistě použito všech nejkrutějších prostředků. Dr. Holý nic neprozradil a prohlašoval, že vše dělal sám bez spolupráce jiných.
    Jako vysokoškolský student byl Dr. Holý předsedou Sboru krajinských spolků, které představovaly levicové proudy ve studentstvu. Byl předním funkcionářem Mezinárodního studentského výboru a Unie pokrokového studentstva. Politicky se hlásil k sociální demokracii, kde byly využívány jeho odborné schopnosti v oboru hospodářské a sociální politiky. Působil i v našem kraji Podbrdském, když jej do Hořovic přivedl šťastný sňatek.
    Dlouholetý přítel ze studentských let, profesor vysoké školy Jaroslav Vozka, charakterizoval Dr. Holého jako velkého vlastence, skvělého úředníka, zkušeného nezatíženého politika, který byl připraven v boji s okupanty obětovat svůj život i ohrozit bezpečnost své rodiny. Při této nebezpečné, pro vlast potřebné práci měl velkou oporu ve své skvělé statečné ženě, která věděla o jeho činnosti a počítala i s nejhorším.
11. Fügnerova
    na mapě

    Jindřich Fügner (narozen jako Heinrich Fügner) (12. září 1822, Praha – + 15. listopadu 1865, Praha) byl jeden ze zakladatelů spolku Sokol. Původně se věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Ač bylo jeho podnikání úspěšné, měl vyšší cíle. Vzdělával se, věnoval se hudbě, společenským zájmům a sportu. Soukromým studiem a dlouholetým studiem v cizině získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků.

    Když se ve vlasteneckých kruzích seznámil s Tyršem, pomáhal mu uskutečnit jeho myšlenku na založení českého tělocvičného spolku. Tento spolek dostal jméno Sokol Pražský a Fügner se stal jeho prvním starostou. Navrhl a zavedl tykání všech členů a oslovování „bratře“, rovněž přišel jako první v červené blůze, která se stala součástí sokolského stejnokroje. Zasloužil se o výstavbu první sokolovny v Žitné ulici v Praze. Zemřel v pouhých 42 letech. Až po jeho smrti si Miroslav Tyrš vzal jeho dceru Renátu.

12. Herainova
    na mapě                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                

    JAN HERAIN (14.5.1848, Hořovice - 11.12.1914, Praha)
    Stavitel a stavební archivář města Prahy.
    Jan Herain se narodil v Hořovicích v domě č. 299. V Hořovicích vychodil obecnou školu a také zde absolvoval stavební praxi u stavitele Antonína Hartmana (do r. 1866). Stal se stavebním inženýrem, projektantem u velké pivovarské firmy Novák a Jahn v Praze, v jejíchž službách procestoval mnoho evropských zemí. Navrhl plány pro řadu velkých pivovarů po celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Podle jeho projektů byly postaveny pivovary např. v Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech, v Holešovicích a Bráníku. V sedmdesátých letech působil při přestavbě zbirožského zámku pro pověstného krále železnic Stroussberga a po roce 1900 zasedal v komisi pro dostavbu Karlštejna.
    Z ideálních pohnutek opustil skvělou kariéru stavitele a věnoval se historii - nejprve jako pražský konzervátor a od r. 1904 jako stavební archivář města Prahy. Jeho péče o rozšíření znalostí a zachování pražských památek byla nezměrná.V Archívu hlavního města Prahy založil sbírku plánů a vedut. Byl členem mnoha kulturních a odborných spolků, 18 let předsedou Společnosti přátel starožitností a od r. 1913 členem České akademie. Napsal více než sto článků, statí i samostatně vydaných prací. Nejznámější je jeho doprovod k Jansově Staré Praze. Kostelu Nejsvětější Trojice v Hořovicích věnoval kopii obrazu Umírající sv. Xaverius od barokního malíře F. X. Balka. Jeho úsilím vzniklo i hořovické muzeum, jemuž vlastně opatřil největší část numismatické sbírky. Z jeho pozůstalosti získal městský archiv mnoho cenných výpisů z archivů a farních kronik.
    Zemřel v Praze v roce 1914.                                                                                                                                                                                           
     
13. Horní
    na mapě
     
14. Hradební
    na mapě;                                                                                                                                                                            
15. Husovo náměstí
    na mapě  
    Mistr Jan Hus byl významný teolog, kazatel a středověký církevní reformátor, jehož učení dalo vzniknout husitskému hnutí a započalo reformu tehdejší církve. 6. července 1415 byl upálen v Kostnici. Toto datum je českým státním svátkem.
    Více
    
     
16. Hvozdecká
    na mapě
    Obec Hvozdec
17. Jabloňová
    na mapě
18. Jahodová
    na mapě
19. Jasmínová
    na mapě
     
20. Jeřabinová
    na mapě
21. Jílová
    na mapě
22. Jiráskova 
    na mapě
    
    Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha) byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. www.aloisjirasek.cz 
    
    
    
    
     
23. Jungmannova
    na mapě
    Josef Jungmann (1773–1847) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.
    www            
    
    
    
    
    
    
     
24. K Labi
    na mapě
    Na místě dnešního hudebně-divadelního klubu Labe stával do roku 1920 Pachmannův hostinec.
    
    V květnu 1921 zde už jako v hostinci Labe byla založena komunistická strana a jejím prvním předsedou se stal Dominik Veverka, slévačský mistr od firmy Löwit a Taussig.
    
    
    
    
    Pozn.: Krátce zřejmě vlastnil nebo provozoval hostinec p. Labský, který svému řemeslu propadl natolik, že jej přestal provozovat. Odtud snad název Labe.
25. K Nemocnici
    na mapě
26. K Plevnu
    na mapě
    Plevno, P l e v n a  hl. město bulharského kraje plevenského (3880 km2 se 164.566 obyv.) na řece Tučenici, uprostřed
    alluviální planiny, na konci údolí, obklopeného na v., s. a j. vysokými pahorky, v uzlu dùležitých silnic do Nikopole, Vidina, Srìdce,Kazanliku a Ruščuku, na železniční trati Roman-Šumla, má 18.709 obyv. (1900), kromě Bulharův asi 1900 Turkùv a několik set cikánùv. Město, jímž protéká potok Grivica, skýtá s okolních výšin pùvabný pohled, avšak ulice jsou špinavé a špatně udržované,budovy málo výstavné.
    Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM  díl XIX. © Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.
    
    Snad k pojmenování vedla podoba místa...dole bulharský Pleven...
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
     
    
    
    
    
    
    
     
27. K Výrovně
    na mapě

    K pojmenování ulice názvem " K Výrovně" došlo v roce 2003. V té době se jednalo o nově vzniklé ulice v rámci parcelace pozemků celé lokality. 

    Jedním z podkladů pro pojmenování či užití tohoto názvu pro nás byla historická mapa, kde se v této lokalitě vyskytovaly místopisné názvy "šibenec", "výrovna"... 

    Lze tedy odvozovat, že se v této části Hořovic v historii nacházela nějaká výrovna či sovinec náležející k panství.
    výrovna: výří domov/ opatrovna/ útulek 

28. Kalinová
    na mapě
29. Kamenná
    na mapě
30. Kapitána Matouška
    na mapě
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
     
31. Ke Krejcárku
    na mapě
32. Ke Stadionu 
    na mapě                                                                                                                                           
     
33. Klidná
    na mapě
34. Klostermannova
    na mapě
    Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin, Doubravský, (13. února 1848 – 16. července 1923), byl českoněmecký spisovatel s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Představitel realismu a tzv. venkovské prózy, jehož sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí.
     
     
35. Komenského
    na mapě
    Jan Amos Komenský, (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam) byl poslední biskup Jednoty bratrské, český teolog, filosof, pedagog a spisovatel.
    
    
    
     
36. Konečná
    na mapě
37. Kosmonautů
    na mapě
38. Krátká
    na mapě
39. Květinová
    na mapě
40. Lázeňská
    na mapě
41. Lesní
    na mapě
42. Letenská 
    na mapě
43. Lidická
    na mapě
    Obec Lidice, jejíž vznik se datuje už rokem 1318, a která ležela ve středních Čechách poblíž Kladna, byla 10. června 1942 vyhlazena nacisty jako pomsta za atentát na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
    Více    
     
44. Lipová
    na mapě 
45. Luční
    na mapě  
     
46. Malá
    na mapě
47. Malinová
    na mapě
48. Masarykova
    na mapě
    Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány) byl pedagog, politik a filozof. Byl poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem. V roce 1918 se stal prvním prezidentem Československa. Za klíčový podíl na vzniku samostatného nezávislého státu byl označen za Prezidenta Osvoboditele (zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935) a k osmdesátým narozeninám byl přijat tzv. Lex Masaryk obsahující větu: „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“.
    Pan president navštívil Hořovice 26. května 1930.
49. Milinovského
    na mapě
    Milinovského ulice je nazvána po Janu (podepisoval se také Hanuš - překlad německého Hans) Milinovském, který byl od 14.10. 1862 do 22.8. 1871 tajemníkem hořovického městského úřadu.
    (na obrázku vlevo).
    Slávu si v Hořovicích získal tím, že byl jedním z organizátorů politického tábora, který se konal 29.5. 1871 ve Višňovkách u Hořovic. Na táboře, vedle poslance zemského sněmu Rosola, byl hlavním řečníkem. Je možné, že tento tábor, který nebyl Okresním hejtmanstvím v Hořovicích povolen, se stal příčinou odchodu J. Milinovského z radnice. Bohužel, data narození a úmrtí se nepodařilo zjistit, v berounském archivu nejsou uloženy žádné matriky, ani se nedochovala pro tato léta evidence obyvatel.Milinovský byl také jedním ze zakladatelů Sokola v Hořovicích.
     
50. Místní
    na mapě
51. Modřínová 
    na mapě
     
52. Myslivecká
    na mapě   
53. Na Cintlovce
    na mapě
    Název této lokality podle údajné hospody pana Cintla zřejmě patří do kategorie lidových vyprávěnek. Toto vysvětlení názvu vzniklo asi v něčí fantazii někdy v 50. létech minulého století. Staré písemnosti ani staré mapy neobsahují o této hospodě ani zmínku. Ani v nejstarším katastrálním mapování z roku 1840 (možno nahlédnout na www: císařské otisky) není po nějaké budově v těch místech ani památka. V 18. a 19. století bylo místo (a stále je) na rozhraní třech katastrů: zálužského, tlustického a hořovského. Křížily se zde tři cesty, z nichž v původním stavu se zachovala jen ta od „Sklenářky“.
    Cesta od Hrádku byla poměrně důležitou místní komunikací a byla, stejně jako cesta od Záluží, v těch místech zrušena krátce po roce 1950 při výstavbě nové slévárny. Čtvrtá cesta, která dnes vede dolů do Hořovic přes železniční vlečku a podjezd pod dráhou tehdy neexistovala a vedla tudy jen pěšina. Je otázkou, zda by se hospoda na této křižovatce vůbec vyplatila, neboť nevíme, jaký tu byl tehdy provoz, byly to přece jen cesty místního významu.
    Ale v podrobné mapě Hořovicka, vydané kol. r. 1910, kde jsou ještě německy psané názvy lokalit, je uveden popisek tehdy nově postavené továrny na zápalky, který přímo navádí k přemýšlení: „Zündhölzchen Fab“ (čti Cindlholzšn), v překladu tedy továrna na dřevěné zápalky. Je tu to záhadné slovo CINDL a staří lidé skutečně vyslovovali „Cindlovka“. Zdá se, že tento název vznikl v meziválečném období, nikde jsem na něj nenarazil před vznikem této továrny.
    Antonín Veselý, Záluží PN 13 / 2011 (zkráceno)    
54. Na Hořičkách 
    na mapě  
     
55. Na Kopečku
    na mapě
56. Na Lukách 
    na mapě 
57. Na Okraji
    na mapě
58. Na Radosti
    na mapě
59. Na Schůdkách
    na mapě
60. Na Tržišti
    na mapě
61. Na Vršku
    na mapě
62. Nábřeží H. Šlosara 
    na mapě
    Hynek Šlosar, bytem Hořovice, Nábřežní čp. 653, lakýrník, padl v boji na Staroměstském náměstí 8. 5. 1945. Více
63. Nad Školou 
    na mapě 
64. Nádražní 
    na mapě
65. Náměstí B. Němcové 
    na mapě
    Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Více  
    
    
    
    
    
    
    
     
66. Náměstí Svobody
    na mapě
67. Nerudova
    na mapě
    Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině. Více  
    
    
    
    
    
    
    
     
68. Nová 
    na mapě 
69. Nožířská
    na mapě
70. Obránců míru
    na mapě
71. Palackého náměstí 
    na mapě
    František Palacký (14. června 1798 Hodslavice – 26. května 1876 Praha) byl český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku otec národa.
    zdroj
         
     
72. Palachova
    na mapě
    Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze v rodině živnostníka - cukráře ze  Všetat.
    Na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany čs. politické reprezentace se 16.1.1969 upálil v  horní části pražského Václavského náměstí.
    Jeho pohřeb 25.1.1969 v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. V Palachových stopách šli další mladí lidé např. Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová, Evžen Plocek a Jan Zajíc.
    Více
73. Pionýrská
    na mapě
    Jakkoliv ulice jistě získala pojmenování podle dětské (Pionýrské) organizace, neměl by být opomenut zvláště prvotní význam slova pionýr - průkopník, první osadník, člověk hledající nové cesty.
74. Plzeňská
    na mapě
75. Pod Dražovkou 
    na mapě
76. Pod Homolí
    na mapě
77. Pod Lesíkem
    na mapě
78. Pod Nádražím
    na mapě
79. Pod Rančem
    na mapě
80. Pod Šibencem
    na mapě
    Rozhledny
81. Podlužská
    na mapě
82. Polní 
    na mapě
83. Potoční
    na mapě
84. Pražská 
    na mapě
     
85. Příbramská
    na mapě
     
86. Rpetská 
    na mapě
     
87. Sadová
    na mapě
88. Sídl. K. Sezimy
    na mapě
    KAREL SEZIMA
    (13.10.1876, Hořovice - 14.12.1949, Praha)

    Vlastním jménem Karel Kolář. Narodil se v Hořovicích v č.p. 100 v rodině učitele. Studoval na gymnáziu v Příbrami (1887-95), pak práva v Innsbrucku (1895-97) a v Praze (do r. 1899), kde se stal vyšším finančním úředníkem. Přispíval do Nivy, Literárních listů, Lumíru, Samostatnosti (1911-14), Národního obzoru, Pokrokové revue, Literárních novin (1938-41), Hovorů o knihách, Panorámy, Národních listů (1937-41), Čteme (1939-43), Českého slova (1941-42), Naší řeči aj. Větší studie otiskl ve sbornících Srdce vlasti (1940) a Almanach Umělecké besedy Kruh (1941), psal podobizny moderních českých prozaiků pro Ottův Slovník naučný nové doby. Vydal literární pozůstalost Josefa Matějky (1911 a 1941) a Petra Klese (1931), podílel se na vydání Výboru krásné prózy československé (1931-32). Užíval pseudonymů J. Zvonař, V. Berkovec, K. Budil, K. S., O. V., -el, -es, -emb, -lim.
    Sezima debutoval na sklonku devadesátých let prózou, ovlivněnou dekadentním psychologismem „unavených duší“ (novela Kouzlo rozchodu). V dalším vývoji se přiklonil téměř výhradně k románové formě a vystupoval jako precizní psycholog senzitivních postav, hlavně žen a intelektuálů, které sleduje v jejich rozporném a často zvráceném erotismu (Pasiflóra). Podstatnou složku Sezimovy prózy tvoří krajinomalebné pasáže, evokující krásu rodných Brd a směřující v pozdějších románech od impresionistické stylizace přírodních dojmů k pojetí mystické prasíly kraje (romány Dravý živel, Hudba samoty). Do rodného kraje se rád a často vracel, pobýval na Felbabce pod Plešivcem, o němž napsal historickou studii Olymp kraje.
    Na rozdíl od prózy, která většinou brzy zastarala pro svou násilnou problémovost, uchovává si ještě význam jeho činnost kritická, jíž se soustavně věnoval od r. 1909 a v níž vycházel z Šaldových podnětů v úsilí o postižení umělecké specifičnosti díla. Svůj kritický zájem, široký a eklekticky usilující pochopit nejrůznější umělecké směry a myšlenkové proudy, zaměřuje Sezima jednak k psychologizující typologii literárních jevů, jednak k rozborům formy a stylu nové české prózy, v nichž často docházel k objektivně platným poznatkům. Dokumentární hodnotu mají Sezimovy paměti Z mého života, věnované literární situaci let devadesátých a autorovým stykům s F. X. Šaldou na přelomu století.
    Karel Sezima zemřel v Praze v roce 1949.

89. Sklenářka
    na mapě

    Sklená huť
    Dost možná, že renomovaní jazykovědci budou při pohledu na titul další kapitoly nevěřícně kroutit hlavou a někteří z nich snad i lomit rukama, ale pokud chceme být autentičtí a respektovat historii, v tomto případu archivy a kroniky, nelze jinak.Vím, že to příliš nezní a že dnes bychom nepochybně použili spíše výraz skelná či dokonce sklářská. Ale i tento malý příklad je nakonec potvrzením skutečnosti, že se náš český jazyk neustále vyvíjí.
    U zrodu zmíněné huti, tak jako i v jiných oblastech rozvoje Hořovicka, byli Vrbnové, kteří tu zanechávali svoji výraznou stopu již od druhé poloviny 17. století. V uvedeném období se prosazovali např. v komárovských železárnách, kde staré hamry postupně nahrazovaly vysoké pece na dřevěné uhlí, které se pálívalo v milířích nedalekých brdských lesů. Potřebnou surovinou jim tam byly především dobývané pařezy starých stromů. Vrbnové postupně kultivovali i lesy. Hořovickou Dražovku měnili zcela plánovitě na les smíšený, kde jehličnany doplňoval dub, buk a někde i bříza. Upravovali také pěšiny a cesty, a tak zde vznikal první lesopark. V chovech klasické zvěře sem jako první nechávali nasazovat bažanty. Podobně si počínali i v rozvoji zemědělství.
    Jejich dalším novátorským počinem bylo zřízení sklářské huti poblíž Tlustice, na samém severním okraji města. Bylo to rozhodnutí poněkud smělé a svým způsobem i průkopnické, protože ke zdárné činnosti sklářského provozu zde chyběli především potřební odborníci. A tak prvními dělníky, kteří sem byli přizváni, byli skláři ze Saska. O německém původu tehdejších zaměstnanců a jejich celých rodin svědčí i matriční zápisy z roku 1768, v nichž se objevují jména jako Tenck, Hirkartner, Wochmann nebo Braun. Všichni jsou ve zmíněných knihách označováni jako „Socius Vitriarius“, což značilo profesi sklářských dělníků. V dalších matričních záznamech ze stejného roku se pak uvádí i název sklárny jako „Ex Officina Vitriaria Horzoviczensi“.
    Sortiment zde vznikajících sklářských výrobků bohužel neznáme a stejně tak nevíme, jak dlouho se v daném místě, později nazývaném Sklenářka, v těsném sousedství malého rybníčku, tamní sklo vůbec vyrábělo. Zdejší sklářská huť totiž není uváděna ani v později vydaném soupisu českých skláren. Šlo zřejmě o poměrně malý závod, který pochopitelně nemohl soupeřit se sklárnami podstatně většími, nehledě na místní nedostatek surovin potřebných k samotné výrobě.
    Ukončení činnosti jmenovaného provozu lze snad zařadit do období, kdy se vrchnosti v celých Čechách pokoušely zkulturňovat dosud neobdělávanou půdu a kdy se více věnovaly i chovu nových druhů domácí zvěře. Podobně si počínali i Vrbnové. Jmenovitě hrabě Rudolf, jenž se na počátku 19. století rozhodl zřídit na Hořovicku poměrně rozsáhlý chov ovcí. Ovčíny zde vyrůstaly jako houby po dešti, a tak se nelze divit, že jich zde záhy bylo dokonce sedm. Největší z nich byl údajně na Hrádku, další pak na Tihavě, v Podluhách, také ve Rpetech a v několika dalších obcích. Podobný počet ovčínů býval rovněž na Jinecku. Rudolf Vrbna jejich chovy postupně zušlechťoval a za tím účelem přímo ze Španěl dovážel ovce nazývané merinky nebo také hispánky. Jejich chov byl tehdy zřejmě velice výnosný a vlna z nich získaná se pravidelně vyvážela až do Anglie. Časem jejich počet ve zdejších ovčínech vzrostl dokonce až na dvanáct tisíc kusů.
    Na tomto místě je třeba zmínit skutečnost, že právě na Sklenářce, ve zrušené sklářské huti, byly ovce z celého panství stříhány. Jednotliví ovčáci přiháněli celá svá stáda nejprve ke strouze (k Žákovu náhonu), v níž se pod mlýnem Nových ovce před střiží plavily, a teprve poté je vodili na Sklenářku. Podle dochovaných materiálů se jich zde stříhalo denně sedm až osm stovek. Další osud bývalé sklárny a později ovčína se mi zmapovat nepodařilo. Ke zlomu v tomto případě dochází až v roce 1927, kdy osiřelou budovu a okolní pozemky koupil rodák z nedalekého Drozdova, ale v té době již občan Záluží, kam se přiženil, Josef Palek (1893 - 1968).
    PN / 10 / 2011 Zdeněk Samec st. Proměny

     
90. Sládkova
    na mapě
    Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele české poezie pro děti.  Více
    
    
    
    
    
     
91. Slavíkova
    na mapě                                             
    JOSEF SLAVÍK (26. 3. 1806–30. 5. 1833)
    Hudební skladatel a houslista, zvaný též český Paganini, se narodil v rodině venkovského učitele, hudebníka a regenschoriho Antonína Slavíka (11. 8. 1782–3. 12. 1852), který pocházel z významného bednářského rodu známého v Hořovicích už od 17. století.Více 
     
92. Slunečná 
    na mapě
     
93. Smetanova
    na mapě 
    Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel.
    V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu. Více  
    
    
    
     
94. Spojovací 
    na mapě
95. Sportovní 
    na mapě
     
96. Stará 
    na mapě 
     
97. Strmá 
    na mapě
     
98. Svatopluka Čecha 
    na mapě
    Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.
    Více
    
    
     
99. Šeříková
    na mapě
100. Šípková 
     na mapě
      
101. Tichá 
     na mapě
      
102. Tyršova
     na mapě
     Prof. Ph.Dr. Miroslav Tyrš (narozen jako Friedrich Emmanuel Tiersch) (17. září 1832, Děčín – 8. srpna 1884, Oetz, Tyrolsko) byl český kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze, předseda výtvarného odboru Umělecké besedy a člen poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla německého původu. Podílel se na založení organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola. Více 
103. U Cihelny 
     na mapě
      
104. U Koupaliště 
     na mapě
105. U Mlýna
     na mapě
106. U Mlýnského potoka
     na mapě
      
107. U Nádraží
     na mapě
108. U Náhonu
     na mapě  
      
109. U Potoka
     na mapě
      
110. U Remízku
     na mapě
      
111. U Rybníčka
     na mapě
      
112. U Svatého Jana
     na mapě
     Obrázek sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla umístěna v místech dnešní ulice u sv. Jana. Opravený originál sochy je dnes na zámku v Hořovicích.
     Svatý Jan Nepomucký, také Jan či Johánek z Pomuka, (mezi 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku – 20. března 1393 v Praze) byl generální vikář pražského arcibiskupa a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů.  Více
     
     
     
     
     
      
113. U Školky 
     na mapě 
      
114. U Vodojemu 
     na mapě
      
115. Úzká 
     na mapě
      
116. Valdecká
     na mapě 
     Hrad Valdek
     Zřícenina hradu v brdských hvozdech nedaleko Komárova, na okraji vojenského újezdu Jince. Historie Valdeku je spojena se jménem Oldřicha Zajíce, který pocházel z mocného šlechtického rodu Buziců, jehož příslušníci hrad zřejmě založili. Valdek patří mezi hrady s velmi zajímavými mýty.
     weby Brdy.info; Hrady, dějiny ; 
      
117. Větrná
     na mapě
118. Vilová 
     na mapě
      
119. Vísecká 
     na mapě 
     Velká Víska - městská část Hořovic
     Plichta ze Žerotína se synem Ješkem založil do roku 1322 město Hořovice právem berounským a přidal k němu 60 lánů dědin. V polovici 14. století byly Hořovice rozděleny na dvě části, z nichž část s kostelem patřila Habartu z Žerotína. Z této části se stala samostatná obec Velká Víska, která byla sloučena v jeden celek s městem Hořovice až v roce 1919.
      
120. Vísecké náměstí 
     na mapě
       
121. Višňová
     na mapě
      
122. Vítězná
     na mapě
123. Vrbnovská
     na mapě
     Koncem 17. století se v Hořovicích objevil nový rod slezských pánů z Vrbna a Bruntálu. První z nich, hrabě Jan František (1634 – 1705) získal hořovické panství díky dvěma po sobě následujících sňatkům s dcerami Bernarda Ignáce z Martinic. Jan František je považován za stavitele nového hořovického zámku. Nové sídlo bylo stavěno především proto, že starý zámek - původně středověký hrad již nesplňoval nároky reprezentačního šlechtického sídla. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století.
     Zdroj:www.zamek-horovice.cz
     Rod pánů z Vrbna více
124. Vrchlického
           na mapě
     Profesor Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., uměleckým jménem Jaroslav Vrchlický (17. února 1853 Louny – 9. září 1912 Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Zdroj
     
     
     
     
     
     
     
          
125. Zámecká 
     na mapě 
      
126. Západní
     na mapě
127. Závodní
     na mapě
128. Žižkova 
     na mapě
     Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (1360, Trocnov – 11. října 1424 u Přibyslavi) byl významný husitský vojevůdce českého původu Zdroj
      
     
     
     
      
129.