Rizika a nebezpečí

Mobilní aplikace

Logo mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Volně ke stažení:

google-play-downloadapp-store-download

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Navigace

Obsah


Seznam hořovických ulic
a něco málo k jejich pojmenování:
  1. 1. MÁJE
    na mapě
    Mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886. 
    V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.

    1. máj nebo Svátek práce
    V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci.
    Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků.
    Zdroj

  2. 9. KVĚTNA
    na mapě
    Socialistický kalendář – Státní svátek Československé socialistické republiky: Osvobození naší vlasti sovětskou armádou (1945) - Tankové jednotky Rudé armády vstoupily do Prahy.

  3. ANÝŽOVA
    na mapě
    Josef Anýž
    Josef Anýž(29. února 1852 Hořovice – 27. června 1912 Praha) byl český politik, novinář a pedagog.
    Absolvoval pražskou polytechniku. Již za studentských let se zapojil do vznikajícího národního života. Zpočátku působil jako učitel Vocelova pražského ústavu a Ženského výrobního spolku. Po soukromých studiích byl jmenován suplujícím profesorem na Karlo-Ferdinandově c. k. univerzitě a suplujícím profesorem české vyšší reálky v Praze.
    V roce 1875 se stal členem redakce politického časopisu Občan v Brně a v roce 1879 členem pražské redakce Posla z Prahy a později Českých novin. Od roku 1882 byl členem redakce Národních listů a po smrti Josefa Baráka v roce 1883 se stal šéfredaktorem tohoto tehdy největšího a nejvlivnějšího časopisu. Byl jím až do své smrti, tj. celých 29 let.
    Byl také znám svými přednáškami v dělnických spolcích a působením v Národní jednotě severočeské a pošumavské.
    Od roku 1902 byl členem zemské školní rady a byl zároveň členem výboru Ústřední matice školské, získáváním prostředků aktivně podporoval zakládání českojazyčných škol v jazykově smíšených oblastech Rakouska-Uherska. Na úrovni ministerstva vyučování se zasadil též o zřízení reálného gymnázia v Berouně. 15. září 1908 byl zvolen zemským poslancem sněmu království Českého za Hořovice, Beroun, Radnice a Rokycany.
    Zdroj: 
    Proměny a příběhy Hořovic, Zdeněk Samec, díl. 3, str. 65
                Monografie Berounska a Hořovicka, díl. VI., str. 212

  4. BUKOVÁ
    na mapě

  5. CIHLÁŘSKÁ
    na mapě

  6. CVOČKAŘSKÁ
    na mapě
    cvočkařiVýroba cvoků a cvočků, čili hřebíků, popřípadě lžic se rozšířila na Hořovicku, Hostomicku a Mýtsku v druhé polovině 18. století z popudu hraběte z Vrbna, který povolal ze Saska a Bavorska několik odborníků. K výrobě hřebíků dal majitel hořovického panství zřídit v komárovských vrchnostenských železárnách tzv. Schneidewerk, kde bylo připravováno řezané železo pro okolní malovýrobce. Kusy drátu pak byly nahřívány ve výhni, kovány a formovány na hřebíky nebo cvočky. Řemeslníci, kteří se zabývali výrobou cvočků, se nazývali cvočkaři. Ti, kteří hotovili hřebíky, byli cvokaři. Dohromady se nazývali obcí hřebíkářskou. Cvočkaři se sdružovali do cechu, volili staršího, mladšího a nekolik prísedících. Hotové hřebíky skupovali místní obchodníci, například Josef Toť, Martin Nedvěd nebo Jan J. Jindáček. Obchodníci poskytovali cvočkařům železo na úvěr a v sobotu odebírali "dílo" a mistři od nich přijímali "foršus" nebo doplatek. Hřebíky byly rozesílány do všech zemí habsburské monarchie a částečně také do Bavorska.
    Hořovické cvočkařství prožívalo vrchol kolem roku 1840. Zatímco v roce 1791 pracovali v Hořovicích pouze dva cvočkařští mistři, koncem 30. let 19. století se jich zde nacházelo 42 se 114 pomocníky. Desítky, a později stovky jich pracovaly v okolních vsích, například v Cerhovicích, Záluží, Ujezdě, Hvozdci, Jincích, na Felbabce a v Běštíně.
    Největší pohromou pro cvočkařské řemeslo byla tovární výroba.
    Hořovické cvokařství a také cvočkařství prožívalo zvláště v 60. letech bolestný proces zániku, který se neobešel bez sociálních bouří. V 60. a 70. letech vznikly četné továrny na drátěné zboží (firma Hirsch a Thschner, Schwarz a Beck v Plzni, Adolf Mendl v Žatci či Morávia v Olomouci), které cvočkařské řemeslo ruinovaly bezkonkurenčně nižšími cenami. Cvočkařské řemeslo postupně sláblo a v roce 1914 byly hřebíky vyráběny podomácku už jen na čtyřech místech ve městě.
    Zdroj:
    Hlavačka, Zlatý věk české samosprávy, Libri 2006

  7. DLÁŽDĚNÁ
    na mapě

  8. DLOUHÁ
    na mapě

  9. DOLNÍ
    na mapě

  10. DR. HOLÉHO
    na mapě
    JUDr Václav HolýJUDr. Václav Holý, hrdina odboje proti německé okupaci německé okupaci.
    30. září 1941 byl popraven národní hrdina a bojovník za osvobození vlasti JUDr. Václav Holý. Působil jako zástupce
    Politického ústředíÚstředním vedení odboje domácího (ÚVOD) a pracoval v oboru zpravodajské činnosti. Byl mu svěřen styk se Slovenskem a Polskem. Mezi jeho spolupracovníky patřil také statečný hrdina Čeněk Šilinger z Cerhovic. Úzce spolupracoval se známými odbojáři Balabánem, Mašínem a Morávkem. Podílel se na vydávání a rozšiřování časopisu „V boj“ a na opatřování falešných osobních průkazů.
    Dr. Holý měl možnost odejít do zahraničí, zůstal však doma, neboť byl přesvědčen, že těžiště odporu je zde, v posilování nejširších vrstev národa proti nacistickým okupantům. Zprávy exilové vládě do Londýna posílal nejprve přes Jugoslávii do Paříže nebo tajnou vysílačkou. Činnost prováděl velmi rozvážně a obratně tak, že po jeho zatčení 23. dubna 1941 se gestapu nepodařilo vypátrat jeho spolupracovníky, ač při výslechu bylo jistě použito všech nejkrutějších prostředků. Dr. Holý nic neprozradil a prohlašoval, že vše dělal sám bez spolupráce jiných.
    Jako vysokoškolský student byl Dr. Holý předsedou Sboru krajinských spolků, které představovaly levicové proudy ve studentstvu. Byl předním funkcionářem Mezinárodního studentského výboru a Unie pokrokového studentstva. Politicky se hlásil k sociální demokracii, kde byly využívány jeho odborné schopnosti v oboru hospodářské a sociální politiky. Působil i v našem kraji Podbrdském, když jej do Hořovic přivedl šťastný sňatek.
    Dlouholetý přítel ze studentských let, profesor vysoké školy Jaroslav Vozka, charakterizoval Dr. Holého jako velkého vlastence, skvělého úředníka, zkušeného nezatíženého politika, který byl připraven v boji s okupanty obětovat svůj život i ohrozit bezpečnost své rodiny. Při této nebezpečné, pro vlast potřebné práci měl velkou oporu ve své skvělé statečné ženě, která věděla o jeho činnosti a počítala i s nejhorším.

    Na domě čp. 976 v ul. Dr. Holého je umístěna pamětní deska.
    Zdroj a více zde

  11. FÜGNEROVA
    na mapě

    Jindřich fügnerJindřich Fügner (narozen jako Heinrich Fügner)
    (12. září 1822, Praha – + 15. listopadu 1865, Praha) 
    Jeden ze zakladatelů spolku
    Sokol. Původně se věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Ač bylo jeho podnikání úspěšné, měl vyšší cíle. Vzdělával se, věnoval se hudbě, společenským zájmům a sportu. Soukromým studiem a dlouholetým studiem v cizině získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků.

    Když se ve vlasteneckých kruzích seznámil s Tyršem, pomáhal mu uskutečnit jeho myšlenku na založení českého tělocvičného spolku. Tento spolek dostal jméno Sokol Pražský a Fügner se stal jeho prvním starostou. Navrhl a zavedl tykání všech členů a oslovování „bratře“, rovněž přišel jako první v červené blůze, která se stala součástí sokolského stejnokroje. Zasloužil se o výstavbu první sokolovny v Žitné ulici v Praze. Zemřel v pouhých 42 letech. Až po jeho smrti si Miroslav Tyrš vzal jeho dceru Renátu.

  12. HERAINOVA
    na mapě                                                                                                                Jan Herain
    Jan Herain
    (14.5.1848, Hořovice - 11.12.1914, Praha)
    Stavitel a stavební archivář města Prahy.
    Jan Herain se narodil v Hořovicích v domě č. 299. V Hořovicích vychodil obecnou školu a také zde absolvoval stavební praxi u stavitele Antonína Hartmana (do r. 1866). Stal se stavebním inženýrem, projektantem u velké pivovarské firmy Novák a Jahn v Praze, v jejíchž službách procestoval mnoho evropských zemí. Navrhl plány pro řadu velkých pivovarů po celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Podle jeho projektů byly postaveny pivovary např. v Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech, v Holešovicích a Bráníku. V sedmdesátých letech působil při přestavbě zbirožského zámku pro pověstného krále železnic Stroussberga a po roce 1900 zasedal v komisi pro dostavbu Karlštejna.
    Z ideálních pohnutek opustil skvělou kariéru stavitele a věnoval se historii - nejprve jako pražský konzervátor, a od r. 1904 jako stavební archivář města Prahy. Jeho péče o rozšíření znalostí a zachování pražských památek byla nezměrná. V Archívu hlavního města Prahy založil sbírku plánů a vedut. Byl členem mnoha kulturních a odborných spolků, 18 let předsedou Společnosti přátel starožitností a od r. 1913 členem České akademie.
    Napsal více než sto článků, statí i samostatně vydaných prací. Nejznámější je jeho doprovod k Jansově Staré Praze. Kostelu Nejsvětější Trojice v Hořovicích věnoval kopii obrazu Umírající sv. Xaverius od barokního malíře F. X. Balka. Jeho úsilím vzniklo i hořovické muzeum, jemuž vlastně opatřil největší část numismatické sbírky. Z jeho pozůstalosti získal městský archiv mnoho cenných výpisů z archivů a farních kronik.
    Zemřel v Praze v roce 1914.         
    Zdroj: Monografie Berounska a Hořovicka, díl VI., str. 175                                                                      

  13. HORNÍ
    na mapě
     

  14. HRADEBNÍ
    na mapě;                                                                                                                                                                            

  15. HUSOVO NÁMĚSTÍ
    na mapě  
    JAN hUSMistr Jan Hus byl významný teolog, kazatel a středověký církevní reformátor, jehož učení dalo vzniknout husitskému hnutí a započalo reformu tehdejší církve. 6. července 1415 byl upálen v Kostnici. Toto datum je českým státním svátkem.

    Více

     

  16. HVOZDECKÁ
    na mapě
    Obec Hvozdec

  17. JABLOŇOVÁ
    na mapě

  18. JAHODOVÁ
    na mapě

  19. JASMÍNOVÁ
    na mapě

  20. JEŘABINOVÁ
    na mapě

  21. JÍLOVÁ
    na mapě

  22. JIRÁSKOVA
    na mapě
    jJirásekAlois Jirásek
    (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha)
    Český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu.
    Převzato a více na: https://cs.wikipedia.org/k

    Neoficiální zajímavý zdroj: ww.aloisjirasek.cz 





     

  23. JUNGMANNOVA
    na mapě
    J.Jungmann Josef Jungmann
    (16. 7. 1773 Hudlice – 14. 11. 1847 Praha) 
    Český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.

    Převzato a více na webu obce Hudlice            





     

  24. K LABI
    na mapě
    Pachmanův hostinecNa místě dnešního hudebně-divadelního klubu Labe stával do roku 1920 Pachmannův hostinec.
    V květnu 1921 zde, už jako v hostinci Labe, byla založena komunistická strana a jejím prvním předsedou se stal Dominik Veverka, slévačský mistr od firmy Löwit a Taussig.

    Pozn.:
    Krátce zřejmě vlastnil nebo provozoval hostinec p. Labský, který svému řemeslu propadl natolik, že jej přestal provozovat. Odtud snad název Labe.

  25. K NEMOCNICI
    na mapě

  26. K PLEVNU
    na mapě
    Plevno, P l e v n a  hl. město bulharského kraje plevenského (3880 km2 se 164.566 obyv.) na řece Tučenici, uprostřed
    alluviální planiny, na konci údolí, obklopeného na v., s. a j. vysokými pahorky, v uzlu dùležitých silnic do Nikopole, Vidina, Srìdce,Kazanliku a Ruščuku, na železniční trati Roman-Šumla, má 18.709 obyv. (1900), kromě Bulharův asi 1900 Turkùv a několik set cikánùv. Město, jímž protéká potok Grivica, skýtá s okolních výšin pùvabný pohled, avšak ulice jsou špinavé a špatně udržované,budovy málo výstavné.
    Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM  díl XIX. © Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

    Snad k pojmenování vedla podoba místa...dole bulharský Pleven...
    Pleven

  27. K VÝROVNĚ
    na mapě

    K pojmenování ulice názvem " K Výrovně" došlo v roce 2003. V té době se jednalo o nově vzniklou ulici v rámci parcelace pozemků celé lokality. 

    Jedním z podkladů pro pojmenování či užití tohoto názvu byla historická mapa, kde se v této lokalitě vyskytovaly místopisné názvy "šibenec", "výrovna"... 

    Lze tedy odvozovat, že se v této části Hořovic v historii nacházela nějaká výrovna či sovinec náležející k panství.
    Pozn.: výrovna: výří domov/ opatrovna/ útulek 

  28. KALINOVÁ
    na mapě

  29. KAMENNÁ
    na mapě

  30. KPT. MATOUŠKA
    Původní název Kapitána Matouška byl na jednání zastupitelstva 16. 9. 2020 změněn na "Kpt. Matouška
    na mapě
    kpt. Matoušek















     

  31.  

    Když se 2. letka 5. stíhacího leteckého pluku přesouvala ráno 16. 5. 1966 na záložní letiště HOŘOVICE k letecko-taktickému cvičení, nikdo ze zůčastněných ještě netušil, že návrat do Plzně o pár dní později bude probíhat ve znamení ponuré nálady. Zvýšená zátěž kladená na letecký personál  spojená s cvičením byla zřejmě  příčinou letecké katastrofy, která se následující den v blízkosti Hořovic odehrála. Jejím smutným aktérem se stal 34-letý pilot 1. třídy, velitel roje kpt. Josef Matoušek.

    Ten odstartoval osudného úterý 17. května 1966 ke svému ten den třetímu letu, jehož úkolem  byl vzdušný průzkum. Ačkoliv na kpt. Matouškovi podle slov kamarádů nebyla znát únava a před letem byl v dobré náladě a vtipkoval, byl to v podstatě třetí den, kdy pořádně nespal. V noci ze soboty na neděli měl službu dozorčího útvaru, v neděli se připravoval na přesun, v pondělí ráno  přelétl s Migem-19 do Hořovic a vykonal několik letů, z nichž poslední skončil téměř o půlnoci. Další den od rána opět létal. Průběh jeho posledního letu byl normální až do okamžiku, kdy se přibližoval k přistání. Letoun v přistávací konfiguraci se ve výšce zhruba 50 metrů najednou začal odchylovat ze směru  a vybočoval mimo přistávací dráhu. Řídící létání vydal pokyn "srovnej letoun!", došlo k podrovnání asi výšce 10 metrů s dalším vybočením. Na další pokyny pilot nereagoval, plyn nepřidal a letoun v mírném stoupání se stále se zvětšujícím náklonem nabral výšku asi 50 m. Stroj neřízen přeletěl blízké obytné domy, přešel do pádu a zřítil se v jejich těsné blízkosti. Celá situace od vyrovnání do pádu trvala asi 8 vteřin. Pilot nijak nereagoval a o katapultáž se nepokusil.
    Převzato a více na http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/650/

  32. KE KREJCÁRKU
    na mapě

  33. KE STADIONU 
    na mapě        

  34. KLIDNÁ
    na mapě

  35. KLOSTERMANNOVA
    na mapě
    KlostermannKarel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin, Doubravský,
    (13. února 1848 – 16. července 1923)
    Českoněmecký spisovatel s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Představitel realismu a tzv. venkovské prózy, jehož sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí. 
    Více např. zde
     

  36. KOMENSKÉHO
    na mapě
    J.A. Komenský Jan Amos Komenský, (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam)
    Poslední biskup Jednoty bratrské, český teolog, filosof, pedagog a spisovatel.
    Jeden z mnoha zajímavých zdrojů zde


     

  37. KONEČNÁ
    na mapě

  38. KOSMONAUTŮ
    na mapě

  39. KRÁTKÁ
    na mapě

  40. KYNOLOGICKÁ
    Ulice v lokalitě za stadionem v blízkosti kynologického cvičiště, pojmenovaná 16. 9. 2020.
    na mapě

  41. KVĚTINOVÁ
    na mapě 

  42. LESNÍ
    na mapě

  43. LETENSKÁ
    na mapě

  44. LIDICKÁ
    na mapě
    LidiceObec Lidice, jejíž vznik se datuje už rokem 1318, a která ležela ve středních Čechách poblíž Kladna, byla 10. června 1942 vyhlazena nacisty jako pomsta za atentát na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

    Více    

  45. LIPOVÁ
    na mapě 

  46. LUČNÍ
    na mapě  

  47. MALÁ
    na mapě

  48. MALINOVÁ
    na mapě

  49. MASARYKOVA
    na mapě
    Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány)
    Pedagog, politik a filozof. Byl poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem. V roce 1918 se stal prvním prezidentem Československa. Za klíčový podíl na vzniku samostatného nezávislého státu byl označen za Prezidenta Osvoboditele (zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935) a k osmdesátým narozeninám byl přijat tzv. Lex Masaryk obsahující větu: „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“.
    TGM
    Pan president navštívil Hořovice 26. května 1930.

  50. MILINOVSKÉHO
    na mapě
    MilinovskéhoMilinovského ulice je nazvána po Janu (podepisoval se také Hanuš - překlad německého Hans) Milinovském, který byl od 14. 10. 1862 do 22. 8. 1871 tajemníkem hořovického městského úřadu.
    (na obrázku vlevo).
    Slávu si v Hořovicích získal tím, že byl jedním z organizátorů politického tábora, který se konal
    29. 5. 1871 ve Višňovkách u Hořovic. Na táboře, vedle poslance zemského sněmu Rosola, byl hlavním řečníkem. Je možné, že tento tábor, který nebyl Okresním hejtmanstvím v Hořovicích povolen, se stal příčinou odchodu J. Milinovského z radnice. Bohužel, data narození a úmrtí se nepodařilo zjistit, v berounském archivu nejsou uloženy žádné matriky, ani se nedochovala pro tato léta evidence obyvatel.
    J. Milinovský byl také jedním ze zakladatelů Sokola v Hořovicích.

  51. MÍSTNÍ
    na mapě

  52. MODŘÍNOVÁ
    na mapě

  53. MYSLIVECKÁ
    na mapě   

  54. NA CINTLOVCE
    na mapě
    Název této lokality podle údajné hospody pana Cintla zřejmě patří do kategorie lidových vyprávěnek. Toto vysvětlení názvu vzniklo asi v něčí fantazii někdy v 50. létech minulého století. Staré písemnosti ani staré mapy neobsahují o této hospodě ani zmínku. Ani v nejstarším katastrálním mapování z roku 1840 (možno nahlédnout na www: císařské otisky) není po nějaké budově v těch místech ani památka. V 18. a 19. století bylo místo (a stále je) na rozhraní třech katastrů: zálužského, tlustického a hořovského.
    Křížily se zde tři cesty, z nichž v původním stavu se zachovala jen ta od „Sklenářky“. Cesta od Hrádku byla poměrně důležitou místní komunikací a byla, stejně jako cesta od Záluží, v těch místech zrušena krátce po roce 1950 při výstavbě nové slévárny. Čtvrtá cesta, která dnes vede dolů do Hořovic přes železniční vlečku a podjezd pod dráhou tehdy neexistovala a vedla tudy jen pěšina. Je otázkou, zda by se hospoda na této křižovatce vůbec vyplatila, neboť nevíme, jaký tu byl tehdy provoz, byly to přece jen cesty místního významu.
    Ale v podrobné mapě Hořovicka, vydané kol. r. 1910, kde jsou ještě německy psané názvy lokalit, je uveden popisek tehdy nově postavené továrny na zápalky, který přímo navádí k přemýšlení: „Zündhölzchen Fab“ (čti Cindlholzšn), v překladu tedy továrna na dřevěné zápalky. Je tu to záhadné slovo CINDL a staří lidé skutečně vyslovovali „Cindlovka“. Zdá se, že tento název vznikl v meziválečném období, nikde jsem na něj nenarazil před vznikem této továrny.
    Antonín Veselý, Záluží PN 13 / 2011 (zkráceno)    

  55. NA HOŘIČKÁCH
    na mapě  

  56. NA KOPEČKU
    na mapě

  57. NA LUKÁCH 
    na mapě 

  58. NA OKRAJI
    na mapě

  59. NA RADOSTI
    na mapě

  60. NA SCHŮDKÁCH
    na mapě

  61. NA TRŽIŠTI
    na mapě

  62. NA VRŠKU
    na mapě

  63. NÁBŘEŽÍ HYNKA ŠLOSARA 
    na mapě
    Hynek Šlosar, bytem Hořovice, Nábřežní čp. 653, lakýrník, padl v boji na Staroměstském náměstí 8. 5. 1945. 
    Více

  64. NAD ŠKOLOU
    na mapě 

  65. NÁDRAŽNÍ
    na mapě

  66. NÁMĚSTÍ BOŽENY NĚMCOVÉ
    na mapě
    Němcová BoženaBožena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
    Více  







     

  67. NÁMĚSTÍ SVOBODY
    na mapě

  68. NERUDOVA
    na mapě
    jJan NerudaČeský básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině.
    Více  









     

  69. NOVÁ
    na mapě 

  70. NOŽÍŘSKÁ
    V č.p.  182 bydlel a provozoval svoji činnost nožiřskou a brusičskou pan Václav Novotný, zvaný také "Venca kudla", který byl uznávaným a velmi zručným brusičem nástrojů do domácností a také bruslí. Patřil mezi nezapomenutelné osobnosti města. Na jeho počest byla ulička, v níž bydlel pojmenována po jeho řemesle.
    na mapě

  71. OBRÁNCŮ MÍRU
    na mapě

  72. OLYMPIJSKÁ
    (
    Původní název Pod Šibencem, změněn 26.6.2017)
    Přejmenováno z úcty ke dvěma olympionikům, kteří v ulici postavili svou
    nemovitost.
    na mapě

  73. PALACKÉHO NÁMĚSTÍ
    na mapě
    PalckýFrantišek Palacký
    (14. června 1798 Hodslavice – 26. května 1876 Praha) 
    Český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze.
    Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku
    otec národa.
    zdroj
         

     

  74. PALACHOVA
    na mapě
    PalachJan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze v rodině živnostníka - cukráře ze  Všetat.

    Na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany čs. politické reprezentace se 16.1.1969 upálil v  horní části pražského Václavského náměstí.
    Jeho pohřeb 25.1.1969 v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. V Palachových stopách šli další mladí lidé, např. Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová, Evžen Plocek a Jan Zajíc.
    Více

  75. PIONÝRSKÁ
    na mapě
    Jakkoliv ulice jistě získala pojmenování podle masové volnočasové
     organizace pro děti Pionýr, neměl by být opomenut zvláště prvotní význam slova pionýr - průkopník, první osadník, člověk hledající nové cesty.

  76. PLZEŇSKÁ
    na mapě

  77. POD DRAŽOVKOU
    na mapě

  78. POD HOMOLÍ
    na mapě

  79. POD LESÍKEM
    na mapě

  80. POD NÁDRAŽÍM
    na mapě

  81. POD RANČEM
    na mapě

  82. PODLUŽSKÁ
    na mapě

  83. POLNÍ
    na mapě

  84. POTOČNÍ
    na mapě

  85. PRAŽSKÁ
    na mapě

  86. PŘÍBRAMSKÁ
    na mapě

  87. RPETSKÁ
    na mapě

  88. SADOVÁ
    na mapě

  89. SÍDLIŠTĚ KARLA SEZIMY
    na mapě
    Karel SezimaKAREL SEZIMA
    (13.10.1876, Hořovice - 14.12.1949, Praha)

    Vlastním jménem Karel Kolář. Narodil se v Hořovicích v č.p. 100 v rodině učitele. Studoval na gymnáziu v Příbrami (1887-95), pak práva v Innsbrucku (1895-97) a v Praze (do r. 1899), kde se stal vyšším finančním úředníkem. Přispíval do Nivy, Literárních listů, Lumíru, Samostatnosti (1911-14), Národního obzoru, Pokrokové revue, Literárních novin (1938-41), Hovorů o knihách, Panorámy, Národních listů (1937-41), Čteme (1939-43), Českého slova (1941-42), Naší řeči aj. Větší studie otiskl ve sbornících Srdce vlasti (1940) a Almanach Umělecké besedy Kruh (1941), psal podobizny moderních českých prozaiků pro Ottův Slovník naučný nové doby. Vydal literární pozůstalost Josefa Matějky (1911 a 1941) a Petra Klese (1931), podílel se na vydání Výboru krásné prózy československé (1931-32). Užíval pseudonymů J. Zvonař, V. Berkovec, K. Budil, K. S., O. V., -el, -es, -emb, -lim.
    Sezima debutoval na sklonku devadesátých let prózou, ovlivněnou dekadentním psychologismem „unavených duší“ (novela Kouzlo rozchodu). V dalším vývoji se přiklonil téměř výhradně k románové formě a vystupoval jako precizní psycholog senzitivních postav, hlavně žen a intelektuálů, které sleduje v jejich rozporném a často zvráceném erotismu (Pasiflóra). Podstatnou složku Sezimovy prózy tvoří krajinomalebné pasáže, evokující krásu rodných Brd a směřující v pozdějších románech od impresionistické stylizace přírodních dojmů k pojetí mystické prasíly kraje (romány Dravý živel, Hudba samoty). Do rodného kraje se rád a často vracel, pobýval na Felbabce pod Plešivcem, o němž napsal historickou studii Olymp kraje.
    Na rozdíl od prózy, která většinou brzy zastarala pro svou násilnou problémovost, uchovává si ještě význam jeho činnost kritická, jíž se soustavně věnoval od r. 1909 a v níž vycházel z Šaldových podnětů v úsilí o postižení umělecké specifičnosti díla. Svůj kritický zájem, široký a eklekticky usilující pochopit nejrůznější umělecké směry a myšlenkové proudy, zaměřuje Sezima jednak k psychologizující typologii literárních jevů, jednak k rozborům formy a stylu nové české prózy, v nichž často docházel k objektivně platným poznatkům. Dokumentární hodnotu mají Sezimovy paměti Z mého života, věnované literární situaci let devadesátých a autorovým stykům s F. X. Šaldou na přelomu století.
    Karel Sezima zemřel v Praze v roce 1949.

    Zdroj: Monografie Berounska a Hořovicka, díl VI., str. 91
                Proměny a příběhy Hořovic, Zdeněk Samec, díl. 2, str. 56

  90. SKLENÁŘKA
    na mapě

    Sklená huť
    Dost možná, že renomovaní jazykovědci budou při pohledu na titul další kapitoly nevěřícně kroutit hlavou a někteří z nich snad i lomit rukama, ale pokud chceme být autentičtí a respektovat historii, v tomto případu archivy a kroniky, nelze jinak.Vím, že to příliš nezní a že dnes bychom nepochybně použili spíše výraz skelná či dokonce sklářská. Ale i tento malý příklad je nakonec potvrzením skutečnosti, že se náš český jazyk neustále vyvíjí.
    U zrodu zmíněné huti, tak jako i v jiných oblastech rozvoje Hořovicka, byli Vrbnové, kteří tu zanechávali svoji výraznou stopu již od druhé poloviny 17. století. V uvedeném období se prosazovali např. v komárovských železárnách, kde staré hamry postupně nahrazovaly vysoké pece na dřevěné uhlí, které se pálívalo v milířích nedalekých brdských lesů. Potřebnou surovinou jim tam byly především dobývané pařezy starých stromů. Vrbnové postupně kultivovali i lesy. Hořovickou Dražovku měnili zcela plánovitě na les smíšený, kde jehličnany doplňoval dub, buk a někde i bříza. Upravovali také pěšiny a cesty, a tak zde vznikal první lesopark. V chovech klasické zvěře sem jako první nechávali nasazovat bažanty. Podobně si počínali i v rozvoji zemědělství.
    Jejich dalším novátorským počinem bylo zřízení sklářské huti poblíž Tlustice, na samém severním okraji města. Bylo to rozhodnutí poněkud smělé a svým způsobem i průkopnické, protože ke zdárné činnosti sklářského provozu zde chyběli především potřební odborníci. A tak prvními dělníky, kteří sem byli přizváni, byli skláři ze Saska. O německém původu tehdejších zaměstnanců a jejich celých rodin svědčí i matriční zápisy z roku 1768, v nichž se objevují jména jako Tenck, Hirkartner, Wochmann nebo Braun. Všichni jsou ve zmíněných knihách označováni jako „Socius Vitriarius“, což značilo profesi sklářských dělníků. V dalších matričních záznamech ze stejného roku se pak uvádí i název sklárny jako „Ex Officina Vitriaria Horzoviczensi“.
    Sortiment zde vznikajících sklářských výrobků bohužel neznáme a stejně tak nevíme, jak dlouho se v daném místě, později nazývaném Sklenářka, v těsném sousedství malého rybníčku, tamní sklo vůbec vyrábělo. Zdejší sklářská huť totiž není uváděna ani v později vydaném soupisu českých skláren. Šlo zřejmě o poměrně malý závod, který pochopitelně nemohl soupeřit se sklárnami podstatně většími, nehledě na místní nedostatek surovin potřebných k samotné výrobě.
    Ukončení činnosti jmenovaného provozu lze snad zařadit do období, kdy se vrchnosti v celých Čechách pokoušely zkulturňovat dosud neobdělávanou půdu a kdy se více věnovaly i chovu nových druhů domácí zvěře. Podobně si počínali i Vrbnové. Jmenovitě hrabě Rudolf, jenž se na počátku 19. století rozhodl zřídit na Hořovicku poměrně rozsáhlý chov ovcí. Ovčíny zde vyrůstaly jako houby po dešti, a tak se nelze divit, že jich zde záhy bylo dokonce sedm. Největší z nich byl údajně na Hrádku, další pak na Tihavě, v Podluhách, také ve Rpetech a v několika dalších obcích. Podobný počet ovčínů býval rovněž na Jinecku. Rudolf Vrbna jejich chovy postupně zušlechťoval a za tím účelem přímo ze Španěl dovážel ovce nazývané merinky nebo také hispánky. Jejich chov byl tehdy zřejmě velice výnosný a vlna z nich získaná se pravidelně vyvážela až do Anglie. Časem jejich počet ve zdejších ovčínech vzrostl dokonce až na dvanáct tisíc kusů.
    Na tomto místě je třeba zmínit skutečnost, že právě na Sklenářce, ve zrušené sklářské huti, byly ovce z celého panství stříhány. Jednotliví ovčáci přiháněli celá svá stáda nejprve ke strouze (k Žákovu náhonu), v níž se pod mlýnem Nových ovce před střiží plavily, a teprve poté je vodili na Sklenářku. Podle dochovaných materiálů se jich zde stříhalo denně sedm až osm stovek. Další osud bývalé sklárny a později ovčína se mi zmapovat nepodařilo. Ke zlomu v tomto případě dochází až v roce 1927, kdy osiřelou budovu a okolní pozemky koupil rodák z nedalekého Drozdova, ale v té době již občan Záluží, kam se přiženil, Josef Palek (1893 - 1968).
    PN / 10 / 2011 Zdeněk Samec st. Proměny

  91. SLÁDKOVA
    na mapě
    J. V. SládekJosef Václav Sládek
    (27. října 1845 Zbiroh – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele české poezie pro děti.  Více






     

  92. SLAVÍKOVA
    na mapě                                             
    SlavíkJOSEF SLAVÍK
    (26. 3. 1806–30. 5. 1833)
    Hudební skladatel a houslista, zvaný též český Paganini, se narodil v rodině venkovského učitele, hudebníka a regenschoriho Antonína Slavíka (11. 8. 1782–3. 12. 1852), který pocházel z významného bednářského rodu známého v Hořovicích už od 17. století. Více zde

  93. SLUNEČNÁ
    na mapě

  94. SMETANOVA
    na mapě 
    SmetanaBedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel.
    V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu.
    Více  




     

  95. SPOJOVACÍ 
    na mapě

  96. SPORTOVNÍ
    na mapě

  97. STARÁ
    na mapě 

  98. STRMÁ
    na mapě

  99. SVATOPLUKA ČECHA 
    na mapě
    Svatopluk ČechSvatopluk Čech
    (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.
    Více




     

  100. ŠEŘÍKOVÁ
    na mapě

  101. ŠÍPKOVÁ
    na mapě

  102. TENISOVÁ
    Ulice vzniklá novou parcelací pozemků v lokalitě za stadionem, v blízkosti tenisových kurtů, pojmenována 16. 9. 2020.
    na mapě

  103. TICHÁ
    na mapě

  104. TRNKOVÁ
    na mapě
    Ulice vzniklá parcelací pozemků v lokalitě nad Rančem, pojmenována 16. 9. 2020..

  105. TROUPOVA
    (vznik přejmenováním k 26.6.2017- původně Lázeňská )
    na mapě

    Miloslav Troup30. 6. 1917 Miloslav Troup se narodil v Hořovicích u Berouna jako prostřední ze sedmi dětí Antonína Troupa, inspektora státních drah a pozdějšího přednosty stanice.

    1923 - 1926 Navštěvoval Obecnou školu v Hluboké nad Vltavou, kam se rodina přestěhovala.

    1926 - 1928 Po přesídlení zpět do Hořovic navštěvoval zdejší obecnou školu.

    1928 - 1934 Vzdělával se na Státním reálném gymnáziu v Berouně. Studium neukončil a z gymnázia vystoupil.

    1934 - 1936 Studoval na Státní grafické škole v Praze dvouletou odbornou školu knihařskou.

    1936 - 1942 Studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru prof. Jaroslava Bendy, kde se specializoval na užitou grafiku, knižní umění a propagaci.

    1942 - 1943 Po ukončení Státní uměleckoprůmyslové školy tu setrval ještě necelý rok a pracoval pro různá nakladatelství.

    1945 - 1949 Získal stipendium na studijní pobyt v Paříži, kde studoval na École nationale supérieure des Arts decoratifs v ateliéru profesora François Desnoyera a poté na École des Beaux Arts v ateliéru profesora Maurice Brianchona.

    1949 Po návratu z Francie se usadil v Praze, kde po celý zbytek života pracoval ve svém ateliéru na Starém Městě ve Veleslavínově ulici. Kromě volné malby se velmi intenzivně zabýval ilustrováním a užitou tvorbou.
    Převzato a více na webu: https://www.troup-miloslav.cz/cs/zivotopis/

  106. TYRŠOVA
    na mapě
    TyršovaProf. Ph.Dr.
    Miroslav Tyrš (narozen jako Friedrich Emmanuel Tiersch) (17. září 1832, Děčín – 8. srpna 1884, Oetz, Tyrolsko) byl český kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze, předseda výtvarného odboru Umělecké besedy a člen poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla německého původu. Podílel se na založení organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola. Více 

  107. U CIHELNY
    na mapě

  108. U KOUPALIŠTĚ
    na mapě

  109. U MLÝNA
    na mapě

  110. U MLÝNSKÉHO POTOKA
    na mapě

  111. U NÁDRAŽÍ
    na mapě

  112. U NÁHONU
    na mapě  

  113. U POTOKA
    na mapě

  114. U REMÍZKU
    na mapě

  115. U RYBNÍČKA
    na mapě

  116. U SVATÉHO JANA
    na mapě
    sv. Jan NepomuckýObrázek sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla umístěna v místech dnešní ulice u sv. Jana. Opravený originál sochy je dnes na zámku v Hořovicích.
    Svatý
    Jan Nepomucký, také Jan či Johánek z Pomuka, (mezi 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku – 20. března 1393 v Praze) byl generální vikář pražského arcibiskupa a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů. Více





     

  117. U ŠKOLKY
    na mapě 

  118. U ŠTĚPÁNKŮ
    Nový název části ulice Fügnerova. Vznik 26. 6. 2017. V těchto místech se v 1. pol. 20. stol. nacházela dílna rodiny Štěpánků, která zaměstnávala hořovické dělníky.
    na mapě

  119. U VODOJEMU
    na mapě

  120. ÚZKÁ
    na mapě

  121. V ULIČCE
    Vznik 16. 9. 2020. Pojmenování stávající ulice bez názvu.
    na mapě

  122. VALDECKÁ
    na mapě 
    ValdekHrad Valdek
    Zřícenina hradu v brdských hvozdech nedaleko Komárova, na okraji vojenského újezdu Jince. Historie Valdeku je spojena se jménem Oldřicha Zajíce, který pocházel z mocného šlechtického rodu Buziců, jehož příslušníci hrad zřejmě založili. Valdek patří mezi hrady s velmi zajímavými mýty.
    weby: Naše Brdy;
     Hrady, dějiny

  123. VĚTRNÁ
    na mapě

  124. VILOVÁ
    na mapě

  125. VÍSECKÁ 
    na mapě 
    Velká Víska - městská část Hořovic
    Plichta ze Žerotína se synem Ješkem založil do roku 1322 město Hořovice právem berounským a přidal k němu 60 lánů dědin. V polovici 14. století byly Hořovice rozděleny na dvě části, z nichž část s kostelem patřila Habartu z Žerotína. Z této části se stala samostatná obec Velká Víska, která byla sloučena v jeden celek s městem Hořovice až v roce 1919.

  126. VÍSECKÉ NÁMĚSTÍ
    na mapě

  127. VIŠŇOVÁ
    na mapě

  128. VÍTĚZNÁ
    na mapě

  129. VRBNOVSKÁ
    na mapě
    VrbnaKoncem 17. století se v Hořovicích objevil nový rod slezských pánů
    z Vrbna aBruntálu. První z nich, hrabě Jan František (1634 – 1705) získal hořovické panství díky dvěma po sobě následujících sňatkům s dcerami Bernarda Ignáce z Martinic. Jan František je považován za stavitele nového hořovického zámku. Nové sídlo bylo stavěno především proto, že starý zámek - původně středověký hrad již nesplňoval nároky reprezentačního šlechtického sídla. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století.
    Zdroj:www.zamek-horovice.cz
    Rod pánů z Vrbna
    více

  130. VRCHLICKÉHO
    na mapě
    VrchlickýProfesor
    Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., uměleckým jménem Jaroslav Vrchlický
    17. února 1853 Louny – 9. září 1912 Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Zdroj






     

  131. VÝCHODNÍ
    Vznikla 16. 9. 2020. Nová ulice před bytovkami za nemocnicí.
    na mapě

  132. ZÁMECKÁ
    na mapě 

  133. ZÁPADNÍ
    na mapě

  134. ZÁVODNÍ
    na mapě

  135. ŽIŽKOVA
    na mapě
    Jan ŽižkaJan Žižka z Trocnova a Kalicha
    (1360, Trocnov – 11. října 1424 u Přibyslavi)
    Významný husitský vojevůdce českého původu
    Zdroj