Městský úřad
Palackého náměstí 2
26801 Hořovice
tel.: +420 311 545 301
e-mail: e-podatelna@mesto-horovice.cz
identifikátor datové schránky: yjmbxfn
Hořovice
1. MÁJE
na mapě
Mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886.
V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.
1. máj nebo Svátek práce
V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci.
Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Zdroj
9. KVĚTNA
na mapě
Socialistický kalendář – Státní svátek Československé socialistické republiky: Osvobození naší vlasti sovětskou armádou (1945) - Tankové jednotky Rudé armády vstoupily do Prahy.
ANÝŽOVA
na mapě
Josef Anýž
(29. února 1852 Hořovice – 27. června 1912 Praha) byl český politik, novinář a pedagog.
Absolvoval pražskou polytechniku. Již za studentských let se zapojil do vznikajícího národního života. Zpočátku působil jako učitel Vocelova pražského ústavu a Ženského výrobního spolku. Po soukromých studiích byl jmenován suplujícím profesorem na Karlo-Ferdinandově c. k. univerzitě a suplujícím profesorem české vyšší reálky v Praze.
V roce 1875 se stal členem redakce politického časopisu Občan v Brně a v roce 1879 členem pražské redakce Posla z Prahy a později Českých novin. Od roku 1882 byl členem redakce Národních listů a po smrti Josefa Baráka v roce 1883 se stal šéfredaktorem tohoto tehdy největšího a nejvlivnějšího časopisu. Byl jím až do své smrti, tj. celých 29 let.
Byl také znám svými přednáškami v dělnických spolcích a působením v Národní jednotě severočeské a pošumavské.
Od roku 1902 byl členem zemské školní rady a byl zároveň členem výboru Ústřední matice školské, získáváním prostředků aktivně podporoval zakládání českojazyčných škol v jazykově smíšených oblastech Rakouska-Uherska. Na úrovni ministerstva vyučování se zasadil též o zřízení reálného gymnázia v Berouně. 15. září 1908 byl zvolen zemským poslancem sněmu království Českého za Hořovice, Beroun, Radnice a Rokycany.
Zdroj: Proměny a příběhy Hořovic, Zdeněk Samec, díl. 3, str. 65
Monografie Berounska a Hořovicka, díl. VI., str. 212
BUKOVÁ
na mapě
CIHLÁŘSKÁ
na mapě
CVOČKAŘSKÁ
na mapě
Výroba cvoků a cvočků, čili hřebíků, popřípadě lžic se rozšířila na Hořovicku, Hostomicku a Mýtsku v druhé polovině 18. století z popudu hraběte z Vrbna, který povolal ze Saska a Bavorska několik odborníků. K výrobě hřebíků dal majitel hořovického panství zřídit v komárovských vrchnostenských železárnách tzv. Schneidewerk, kde bylo připravováno řezané železo pro okolní malovýrobce. Kusy drátu pak byly nahřívány ve výhni, kovány a formovány na hřebíky nebo cvočky. Řemeslníci, kteří se zabývali výrobou cvočků, se nazývali cvočkaři. Ti, kteří hotovili hřebíky, byli cvokaři. Dohromady se nazývali obcí hřebíkářskou. Cvočkaři se sdružovali do cechu, volili staršího, mladšího a nekolik prísedících. Hotové hřebíky skupovali místní obchodníci, například Josef Toť, Martin Nedvěd nebo Jan J. Jindáček. Obchodníci poskytovali cvočkařům železo na úvěr a v sobotu odebírali "dílo" a mistři od nich přijímali "foršus" nebo doplatek. Hřebíky byly rozesílány do všech zemí habsburské monarchie a částečně také do Bavorska.
Hořovické cvočkařství prožívalo vrchol kolem roku 1840. Zatímco v roce 1791 pracovali v Hořovicích pouze dva cvočkařští mistři, koncem 30. let 19. století se jich zde nacházelo 42 se 114 pomocníky. Desítky, a později stovky jich pracovaly v okolních vsích, například v Cerhovicích, Záluží, Ujezdě, Hvozdci, Jincích, na Felbabce a v Běštíně.
Největší pohromou pro cvočkařské řemeslo byla tovární výroba.
Hořovické cvokařství a také cvočkařství prožívalo zvláště v 60. letech bolestný proces zániku, který se neobešel bez sociálních bouří. V 60. a 70. letech vznikly četné továrny na drátěné zboží (firma Hirsch a Thschner, Schwarz a Beck v Plzni, Adolf Mendl v Žatci či Morávia v Olomouci), které cvočkařské řemeslo ruinovaly bezkonkurenčně nižšími cenami. Cvočkařské řemeslo postupně sláblo a v roce 1914 byly hřebíky vyráběny podomácku už jen na čtyřech místech ve městě.
Zdroj: Hlavačka, Zlatý věk české samosprávy, Libri 2006
DLÁŽDĚNÁ
na mapě
DLOUHÁ
na mapě
DOLNÍ
na mapě
DR. HOLÉHO
na mapě
JUDr. Václav Holý, hrdina odboje proti německé okupaci německé okupaci.
30. září 1941 byl popraven národní hrdina a bojovník za osvobození vlasti JUDr. Václav Holý. Působil jako zástupce Politického ústředí v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD) a pracoval v oboru zpravodajské činnosti. Byl mu svěřen styk se Slovenskem a Polskem. Mezi jeho spolupracovníky patřil také statečný hrdina Čeněk Šilinger z Cerhovic. Úzce spolupracoval se známými odbojáři Balabánem, Mašínem a Morávkem. Podílel se na vydávání a rozšiřování časopisu „V boj“ a na opatřování falešných osobních průkazů.
Dr. Holý měl možnost odejít do zahraničí, zůstal však doma, neboť byl přesvědčen, že těžiště odporu je zde, v posilování nejširších vrstev národa proti nacistickým okupantům. Zprávy exilové vládě do Londýna posílal nejprve přes Jugoslávii do Paříže nebo tajnou vysílačkou. Činnost prováděl velmi rozvážně a obratně tak, že po jeho zatčení 23. dubna 1941 se gestapu nepodařilo vypátrat jeho spolupracovníky, ač při výslechu bylo jistě použito všech nejkrutějších prostředků. Dr. Holý nic neprozradil a prohlašoval, že vše dělal sám bez spolupráce jiných.
Jako vysokoškolský student byl Dr. Holý předsedou Sboru krajinských spolků, které představovaly levicové proudy ve studentstvu. Byl předním funkcionářem Mezinárodního studentského výboru a Unie pokrokového studentstva. Politicky se hlásil k sociální demokracii, kde byly využívány jeho odborné schopnosti v oboru hospodářské a sociální politiky. Působil i v našem kraji Podbrdském, když jej do Hořovic přivedl šťastný sňatek.
Dlouholetý přítel ze studentských let, profesor vysoké školy Jaroslav Vozka, charakterizoval Dr. Holého jako velkého vlastence, skvělého úředníka, zkušeného nezatíženého politika, který byl připraven v boji s okupanty obětovat svůj život i ohrozit bezpečnost své rodiny. Při této nebezpečné, pro vlast potřebné práci měl velkou oporu ve své skvělé statečné ženě, která věděla o jeho činnosti a počítala i s nejhorším.
Na domě čp. 976 v ul. Dr. Holého je umístěna pamětní deska.
Zdroj a více zde
Dr. MALIČKÉHO
nová zástavba místo objektu ALBA
FÜGNEROVA
na mapě
Jindřich Fügner (narozen jako Heinrich Fügner)
(12. září 1822, Praha – + 15. listopadu 1865, Praha)
Jeden ze zakladatelů spolku Sokol. Původně se věnoval obchodu, později pojišťovnictví. Ač bylo jeho podnikání úspěšné, měl vyšší cíle. Vzdělával se, věnoval se hudbě, společenským zájmům a sportu. Soukromým studiem a dlouholetým studiem v cizině získal všestranné vzdělání, široký rozhled a ovládal několik jazyků.
Když se ve vlasteneckých kruzích seznámil s Tyršem, pomáhal mu uskutečnit jeho myšlenku na založení českého tělocvičného spolku. Tento spolek dostal jméno Sokol Pražský a Fügner se stal jeho prvním starostou. Navrhl a zavedl tykání všech členů a oslovování „bratře“, rovněž přišel jako první v červené blůze, která se stala součástí sokolského stejnokroje. Zasloužil se o výstavbu první sokolovny v Žitné ulici v Praze. Zemřel v pouhých 42 letech. Až po jeho smrti si Miroslav Tyrš vzal jeho dceru Renátu.
HERAINOVA
na mapě 
Jan Herain
(14.5.1848, Hořovice - 11.12.1914, Praha)
Stavitel a stavební archivář města Prahy.
Jan Herain se narodil v Hořovicích v domě č. 299. V Hořovicích vychodil obecnou školu a také zde absolvoval stavební praxi u stavitele Antonína Hartmana (do r. 1866). Stal se stavebním inženýrem, projektantem u velké pivovarské firmy Novák a Jahn v Praze, v jejíchž službách procestoval mnoho evropských zemí. Navrhl plány pro řadu velkých pivovarů po celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Podle jeho projektů byly postaveny pivovary např. v Českých Budějovicích, na Královských Vinohradech, v Holešovicích a Bráníku. V sedmdesátých letech působil při přestavbě zbirožského zámku pro pověstného krále železnic Stroussberga a po roce 1900 zasedal v komisi pro dostavbu Karlštejna.
Z ideálních pohnutek opustil skvělou kariéru stavitele a věnoval se historii - nejprve jako pražský konzervátor, a od r. 1904 jako stavební archivář města Prahy. Jeho péče o rozšíření znalostí a zachování pražských památek byla nezměrná. V Archívu hlavního města Prahy založil sbírku plánů a vedut. Byl členem mnoha kulturních a odborných spolků, 18 let předsedou Společnosti přátel starožitností a od r. 1913 členem České akademie.
Napsal více než sto článků, statí i samostatně vydaných prací. Nejznámější je jeho doprovod k Jansově Staré Praze. Kostelu Nejsvětější Trojice v Hořovicích věnoval kopii obrazu Umírající sv. Xaverius od barokního malíře F. X. Balka. Jeho úsilím vzniklo i hořovické muzeum, jemuž vlastně opatřil největší část numismatické sbírky. Z jeho pozůstalosti získal městský archiv mnoho cenných výpisů z archivů a farních kronik.
Zemřel v Praze v roce 1914.
Zdroj: Monografie Berounska a Hořovicka, díl VI., str. 175
HORNÍ
na mapě
HRADEBNÍ
na mapě;
HUSOVO NÁMĚSTÍ
na mapě
Mistr Jan Hus byl významný teolog, kazatel a středověký církevní reformátor, jehož učení dalo vzniknout husitskému hnutí a započalo reformu tehdejší církve. 6. července 1415 byl upálen v Kostnici. Toto datum je českým státním svátkem.
Více
HVOZDECKÁ
na mapě
Obec Hvozdec
JABLOŇOVÁ
na mapě
JAHODOVÁ
na mapě
JASMÍNOVÁ
na mapě
JEČNÁ
na mapě
JEŘABINOVÁ
na mapě
JÍLOVÁ
na mapě
JIRÁSKOVA
na mapě
Alois Jirásek
(23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha)
Český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu.
Převzato a více na: https://cs.wikipedia.org/k
Neoficiální zajímavý zdroj: ww.aloisjirasek.cz
JUNGMANNOVA
na mapě
Josef Jungmann(16. 7. 1773 Hudlice – 14. 11. 1847 Praha)
Český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.
Převzato a více na webu obce Hudlice
K BAŽANTNICI
na mapě
K LABI
na mapě
Na místě dnešního hudebně-divadelního klubu Labe stával do roku 1920 Pachmannův hostinec.
V květnu 1921 zde, už jako v hostinci Labe, byla založena komunistická strana a jejím prvním předsedou se stal Dominik Veverka, slévačský mistr od firmy Löwit a Taussig.
Pozn.: Krátce zřejmě vlastnil nebo provozoval hostinec p. Labský, který svému řemeslu propadl natolik, že jej přestal provozovat. Odtud snad název Labe.
K NEMOCNICI
na mapě
K PLEVNU
na mapě
Plevno, P l e v n a hl. město bulharského kraje plevenského (3880 km2 se 164.566 obyv.) na řece Tučenici, uprostřed
alluviální planiny, na konci údolí, obklopeného na v., s. a j. vysokými pahorky, v uzlu dùležitých silnic do Nikopole, Vidina, Srìdce,Kazanliku a Ruščuku, na železniční trati Roman-Šumla, má 18.709 obyv. (1900), kromě Bulharův asi 1900 Turkùv a několik set cikánùv. Město, jímž protéká potok Grivica, skýtá s okolních výšin pùvabný pohled, avšak ulice jsou špinavé a špatně udržované,budovy málo výstavné.
Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM díl XIX. © Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.
Snad k pojmenování vedla podoba místa...dole bulharský Pleven...
K VÝROVNĚ
na mapě
K pojmenování ulice názvem " K Výrovně" došlo v roce 2003. V té době se jednalo o nově vzniklou ulici v rámci parcelace pozemků celé lokality.
Jedním z podkladů pro pojmenování či užití tohoto názvu byla historická mapa, kde se v této lokalitě vyskytovaly místopisné názvy "šibenec", "výrovna"...
Lze tedy odvozovat, že se v této části Hořovic v historii nacházela nějaká výrovna či sovinec náležející k panství.
Pozn.: výrovna: výří domov/ opatrovna/ útulek
KALINOVÁ
na mapě
KAMENNÁ
na mapě
KOPŘIVOVÁ
na mapě
KPT. MATOUŠKA
Původní název Kapitána Matouška byl na jednání zastupitelstva 16. 9. 2020 změněn na "Kpt. Matouška
na mapě
Když se 2. letka 5. stíhacího leteckého pluku přesouvala ráno 16. 5. 1966 na záložní letiště HOŘOVICE k letecko-taktickému cvičení, nikdo ze zůčastněných ještě netušil, že návrat do Plzně o pár dní později bude probíhat ve znamení ponuré nálady. Zvýšená zátěž kladená na letecký personál spojená s cvičením byla zřejmě příčinou letecké katastrofy, která se následující den v blízkosti Hořovic odehrála. Jejím smutným aktérem se stal 34-letý pilot 1. třídy, velitel roje kpt. Josef Matoušek.
Ten odstartoval osudného úterý 17. května 1966 ke svému ten den třetímu letu, jehož úkolem byl vzdušný průzkum. Ačkoliv na kpt. Matouškovi podle slov kamarádů nebyla znát únava a před letem byl v dobré náladě a vtipkoval, byl to v podstatě třetí den, kdy pořádně nespal. V noci ze soboty na neděli měl službu dozorčího útvaru, v neděli se připravoval na přesun, v pondělí ráno přelétl s Migem-19 do Hořovic a vykonal několik letů, z nichž poslední skončil téměř o půlnoci. Další den od rána opět létal. Průběh jeho posledního letu byl normální až do okamžiku, kdy se přibližoval k přistání. Letoun v přistávací konfiguraci se ve výšce zhruba 50 metrů najednou začal odchylovat ze směru a vybočoval mimo přistávací dráhu. Řídící létání vydal pokyn "srovnej letoun!", došlo k podrovnání asi výšce 10 metrů s dalším vybočením. Na další pokyny pilot nereagoval, plyn nepřidal a letoun v mírném stoupání se stále se zvětšujícím náklonem nabral výšku asi 50 m. Stroj neřízen přeletěl blízké obytné domy, přešel do pádu a zřítil se v jejich těsné blízkosti. Celá situace od vyrovnání do pádu trvala asi 8 vteřin. Pilot nijak nereagoval a o katapultáž se nepokusil.
Převzato a více na http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/650/
KE KREJCÁRKU
na mapě
KE STADIONU
na mapě
KLIDNÁ
na mapě
KLOSTERMANNOVA
na mapě
Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin, Doubravský,
(13. února 1848 – 16. července 1923)
Českoněmecký spisovatel s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Představitel realismu a tzv. venkovské prózy, jehož sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí. Více např. zde
KOMENSKÉHO
na mapě
Jan Amos Komenský, (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam)
Poslední biskup Jednoty bratrské, český teolog, filosof, pedagog a spisovatel.
Jeden z mnoha zajímavých zdrojů zde
KONEČNÁ
na mapě
KOSMONAUTŮ
na mapě
KRÁTKÁ
na mapě
KYNOLOGICKÁ
Ulice v lokalitě za stadionem v blízkosti kynologického cvičiště, pojmenovaná 16. 9. 2020.
na mapě
KVĚTINOVÁ
na mapě
LESNÍ
na mapě
LETENSKÁ
na mapě
LIDICKÁ
na mapě
Obec Lidice, jejíž vznik se datuje už rokem 1318, a která ležela ve středních Čechách poblíž Kladna, byla 10. června 1942 vyhlazena nacisty jako pomsta za atentát na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Více
LIPOVÁ
na mapě
LUČNÍ
na mapě
MALÁ
na mapě
MALINOVÁ
na mapě
MASARYKOVA
na mapě
Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány)
Pedagog, politik a filozof. Byl poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem. V roce 1918 se stal prvním prezidentem Československa. Za klíčový podíl na vzniku samostatného nezávislého státu byl označen za Prezidenta Osvoboditele (zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935) a k osmdesátým narozeninám byl přijat tzv. Lex Masaryk obsahující větu: „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“.
Pan president navštívil Hořovice 26. května 1930.
MILINOVSKÉHO
na mapě
Milinovského ulice je nazvána po Janu (podepisoval se také Hanuš - překlad německého Hans) Milinovském, který byl od 14. 10. 1862 do 22. 8. 1871 tajemníkem hořovického městského úřadu.
(na obrázku vlevo).
Slávu si v Hořovicích získal tím, že byl jedním z organizátorů politického tábora, který se konal
29. 5. 1871 ve Višňovkách u Hořovic. Na táboře, vedle poslance zemského sněmu Rosola, byl hlavním řečníkem. Je možné, že tento tábor, který nebyl Okresním hejtmanstvím v Hořovicích povolen, se stal příčinou odchodu J. Milinovského z radnice. Bohužel, data narození a úmrtí se nepodařilo zjistit, v berounském archivu nejsou uloženy žádné matriky, ani se nedochovala pro tato léta evidence obyvatel.
J. Milinovský byl také jedním ze zakladatelů Sokola v Hořovicích.
MÍSTNÍ
na mapě
MODŘÍNOVÁ
na mapě
MYSLIVECKÁ
na mapě
NA CINTLOVCE
na mapě
Název této lokality podle údajné hospody pana Cintla zřejmě patří do kategorie lidových vyprávěnek. Toto vysvětlení názvu vzniklo asi v něčí fantazii někdy v 50. létech minulého století. Staré písemnosti ani staré mapy neobsahují o této hospodě ani zmínku. Ani v nejstarším katastrálním mapování z roku 1840 (možno nahlédnout na www: císařské otisky) není po nějaké budově v těch místech ani památka. V 18. a 19. století bylo místo (a stále je) na rozhraní třech katastrů: zálužského, tlustického a hořovského.
Křížily se zde tři cesty, z nichž v původním stavu se zachovala jen ta od „Sklenářky“. Cesta od Hrádku byla poměrně důležitou místní komunikací a byla, stejně jako cesta od Záluží, v těch místech zrušena krátce po roce 1950 při výstavbě nové slévárny. Čtvrtá cesta, která dnes vede dolů do Hořovic přes železniční vlečku a podjezd pod dráhou tehdy neexistovala a vedla tudy jen pěšina. Je otázkou, zda by se hospoda na této křižovatce vůbec vyplatila, neboť nevíme, jaký tu byl tehdy provoz, byly to přece jen cesty místního významu.
Ale v podrobné mapě Hořovicka, vydané kol. r. 1910, kde jsou ještě německy psané názvy lokalit, je uveden popisek tehdy nově postavené továrny na zápalky, který přímo navádí k přemýšlení: „Zündhölzchen Fab“ (čti Cindlholzšn), v překladu tedy továrna na dřevěné zápalky. Je tu to záhadné slovo CINDL a staří lidé skutečně vyslovovali „Cindlovka“. Zdá se, že tento název vznikl v meziválečném období, nikde jsem na něj nenarazil před vznikem této továrny.
Antonín Veselý, Záluží PN 13 / 2011 (zkráceno)
NA HOŘIČKÁCH
na mapě
NA KOPEČKU
na mapě
NA LUKÁCH
na mapě
NA OKRAJI
na mapě
NA RADOSTI
na mapě
NA SCHŮDKÁCH
na mapě
NA TRŽIŠTI
na mapě
NA VRŠKU
na mapě
NA VYHLÍDCE
nová zástavba
NÁBŘEŽÍ HYNKA ŠLOSARA
na mapě
Hynek Šlosar, bytem Hořovice, Nábřežní čp. 653, lakýrník, padl v boji na Staroměstském náměstí 8. 5. 1945. Více
NAD ŠKOLOU
na mapě
NÁDRAŽNÍ
na mapě
NÁMĚSTÍ BOŽENY NĚMCOVÉ
na mapě
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Více
NÁMĚSTÍ SVOBODY
na mapě
NERUDOVA
na mapě
Český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik Jan Neruda se řadí k významným osobnostem české literatury. Narodil se 9.7.1834 na Malé Straně v chudé rodině. Více
NOVÁ
na mapě
NOŽÍŘSKÁ
V č.p. 182 bydlel a provozoval svoji činnost nožiřskou a brusičskou pan Václav Novotný, zvaný také "Venca kudla", který byl uznávaným a velmi zručným brusičem nástrojů do domácností a také bruslí. Patřil mezi nezapomenutelné osobnosti města. Na jeho počest byla ulička, v níž bydlel pojmenována po jeho řemesle.
na mapě
OBRÁNCŮ MÍRU
na mapě
OLYMPIJSKÁ
(Původní název Pod Šibencem, změněn 26.6.2017)
Přejmenováno z úcty ke dvěma olympionikům, kteří v ulici postavili svou
nemovitost.
na mapě
OVESNÁ
na mapě
PALACKÉHO NÁMĚSTÍ
na mapě
František Palacký
(14. června 1798 Hodslavice – 26. května 1876 Praha)
Český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze.
Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku otec národa.
zdroj
PALACHOVA
na mapě
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze v rodině živnostníka - cukráře ze Všetat.
Na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany čs. politické reprezentace se 16.1.1969 upálil v horní části pražského Václavského náměstí.
Jeho pohřeb 25.1.1969 v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. V Palachových stopách šli další mladí lidé, např. Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová, Evžen Plocek a Jan Zajíc.
Více
PIONÝRSKÁ
na mapě
Jakkoliv ulice jistě získala pojmenování podle masové volnočasové organizace pro děti Pionýr, neměl by být opomenut zvláště prvotní význam slova pionýr - průkopník, první osadník, člověk hledající nové cesty.
PLZEŇSKÁ
na mapě
POD DRAŽOVKOU
na mapě
POD DRAHOU
nová zástavba místo objektu ALBA
na mapě
POD HOMOLÍ
na mapě
POD LESÍKEM
na mapě
POD NÁDRAŽÍM
na mapě
POD RANČEM
na mapě
PODLUŽSKÁ
na mapě
POLNÍ
na mapě
POTOČNÍ
na mapě
PRAŽSKÁ
na mapě
PŘÍBRAMSKÁ
na mapě
PŠENIČNÁ
na mapě
RPETSKÁ
na mapě
SADOVÁ
na mapě
SÍDLIŠTĚ KARLA SEZIMY
na mapě
KAREL SEZIMA
(13.10.1876, Hořovice - 14.12.1949, Praha)
Vlastním jménem Karel Kolář. Narodil se v Hořovicích v č.p. 100 v rodině učitele. Studoval na gymnáziu v Příbrami (1887-95), pak práva v Innsbrucku (1895-97) a v Praze (do r. 1899), kde se stal vyšším finančním úředníkem. Přispíval do Nivy, Literárních listů, Lumíru, Samostatnosti (1911-14), Národního obzoru, Pokrokové revue, Literárních novin (1938-41), Hovorů o knihách, Panorámy, Národních listů (1937-41), Čteme (1939-43), Českého slova (1941-42), Naší řeči aj. Větší studie otiskl ve sbornících Srdce vlasti (1940) a Almanach Umělecké besedy Kruh (1941), psal podobizny moderních českých prozaiků pro Ottův Slovník naučný nové doby. Vydal literární pozůstalost Josefa Matějky (1911 a 1941) a Petra Klese (1931), podílel se na vydání Výboru krásné prózy československé (1931-32). Užíval pseudonymů J. Zvonař, V. Berkovec, K. Budil, K. S., O. V., -el, -es, -emb, -lim.
Sezima debutoval na sklonku devadesátých let prózou, ovlivněnou dekadentním psychologismem „unavených duší“ (novela Kouzlo rozchodu). V dalším vývoji se přiklonil téměř výhradně k románové formě a vystupoval jako precizní psycholog senzitivních postav, hlavně žen a intelektuálů, které sleduje v jejich rozporném a často zvráceném erotismu (Pasiflóra). Podstatnou složku Sezimovy prózy tvoří krajinomalebné pasáže, evokující krásu rodných Brd a směřující v pozdějších románech od impresionistické stylizace přírodních dojmů k pojetí mystické prasíly kraje (romány Dravý živel, Hudba samoty). Do rodného kraje se rád a často vracel, pobýval na Felbabce pod Plešivcem, o němž napsal historickou studii Olymp kraje.
Na rozdíl od prózy, která většinou brzy zastarala pro svou násilnou problémovost, uchovává si ještě význam jeho činnost kritická, jíž se soustavně věnoval od r. 1909 a v níž vycházel z Šaldových podnětů v úsilí o postižení umělecké specifičnosti díla. Svůj kritický zájem, široký a eklekticky usilující pochopit nejrůznější umělecké směry a myšlenkové proudy, zaměřuje Sezima jednak k psychologizující typologii literárních jevů, jednak k rozborům formy a stylu nové české prózy, v nichž často docházel k objektivně platným poznatkům. Dokumentární hodnotu mají Sezimovy paměti Z mého života, věnované literární situaci let devadesátých a autorovým stykům s F. X. Šaldou na přelomu století.
Karel Sezima zemřel v Praze v roce 1949.
Zdroj: Monografie Berounska a Hořovicka, díl VI., str. 91
Proměny a příběhy Hořovic, Zdeněk Samec, díl. 2, str. 56
SKLENÁŘKA
na mapě
Sklená huť
Dost možná, že renomovaní jazykovědci budou při pohledu na titul další kapitoly nevěřícně kroutit hlavou a někteří z nich snad i lomit rukama, ale pokud chceme být autentičtí a respektovat historii, v tomto případu archivy a kroniky, nelze jinak.Vím, že to příliš nezní a že dnes bychom nepochybně použili spíše výraz skelná či dokonce sklářská. Ale i tento malý příklad je nakonec potvrzením skutečnosti, že se náš český jazyk neustále vyvíjí.
U zrodu zmíněné huti, tak jako i v jiných oblastech rozvoje Hořovicka, byli Vrbnové, kteří tu zanechávali svoji výraznou stopu již od druhé poloviny 17. století. V uvedeném období se prosazovali např. v komárovských železárnách, kde staré hamry postupně nahrazovaly vysoké pece na dřevěné uhlí, které se pálívalo v milířích nedalekých brdských lesů. Potřebnou surovinou jim tam byly především dobývané pařezy starých stromů. Vrbnové postupně kultivovali i lesy. Hořovickou Dražovku měnili zcela plánovitě na les smíšený, kde jehličnany doplňoval dub, buk a někde i bříza. Upravovali také pěšiny a cesty, a tak zde vznikal první lesopark. V chovech klasické zvěře sem jako první nechávali nasazovat bažanty. Podobně si počínali i v rozvoji zemědělství.
Jejich dalším novátorským počinem bylo zřízení sklářské huti poblíž Tlustice, na samém severním okraji města. Bylo to rozhodnutí poněkud smělé a svým způsobem i průkopnické, protože ke zdárné činnosti sklářského provozu zde chyběli především potřební odborníci. A tak prvními dělníky, kteří sem byli přizváni, byli skláři ze Saska. O německém původu tehdejších zaměstnanců a jejich celých rodin svědčí i matriční zápisy z roku 1768, v nichž se objevují jména jako Tenck, Hirkartner, Wochmann nebo Braun. Všichni jsou ve zmíněných knihách označováni jako „Socius Vitriarius“, což značilo profesi sklářských dělníků. V dalších matričních záznamech ze stejného roku se pak uvádí i název sklárny jako „Ex Officina Vitriaria Horzoviczensi“.
Sortiment zde vznikajících sklářských výrobků bohužel neznáme a stejně tak nevíme, jak dlouho se v daném místě, později nazývaném Sklenářka, v těsném sousedství malého rybníčku, tamní sklo vůbec vyrábělo. Zdejší sklářská huť totiž není uváděna ani v později vydaném soupisu českých skláren. Šlo zřejmě o poměrně malý závod, který pochopitelně nemohl soupeřit se sklárnami podstatně většími, nehledě na místní nedostatek surovin potřebných k samotné výrobě.
Ukončení činnosti jmenovaného provozu lze snad zařadit do období, kdy se vrchnosti v celých Čechách pokoušely zkulturňovat dosud neobdělávanou půdu a kdy se více věnovaly i chovu nových druhů domácí zvěře. Podobně si počínali i Vrbnové. Jmenovitě hrabě Rudolf, jenž se na počátku 19. století rozhodl zřídit na Hořovicku poměrně rozsáhlý chov ovcí. Ovčíny zde vyrůstaly jako houby po dešti, a tak se nelze divit, že jich zde záhy bylo dokonce sedm. Největší z nich byl údajně na Hrádku, další pak na Tihavě, v Podluhách, také ve Rpetech a v několika dalších obcích. Podobný počet ovčínů býval rovněž na Jinecku. Rudolf Vrbna jejich chovy postupně zušlechťoval a za tím účelem přímo ze Španěl dovážel ovce nazývané merinky nebo také hispánky. Jejich chov byl tehdy zřejmě velice výnosný a vlna z nich získaná se pravidelně vyvážela až do Anglie. Časem jejich počet ve zdejších ovčínech vzrostl dokonce až na dvanáct tisíc kusů.
Na tomto místě je třeba zmínit skutečnost, že právě na Sklenářce, ve zrušené sklářské huti, byly ovce z celého panství stříhány. Jednotliví ovčáci přiháněli celá svá stáda nejprve ke strouze (k Žákovu náhonu), v níž se pod mlýnem Nových ovce před střiží plavily, a teprve poté je vodili na Sklenářku. Podle dochovaných materiálů se jich zde stříhalo denně sedm až osm stovek. Další osud bývalé sklárny a později ovčína se mi zmapovat nepodařilo. Ke zlomu v tomto případě dochází až v roce 1927, kdy osiřelou budovu a okolní pozemky koupil rodák z nedalekého Drozdova, ale v té době již občan Záluží, kam se přiženil, Josef Palek (1893 - 1968).
PN / 10 / 2011 Zdeněk Samec st. Proměny
SLÁDKOVA
na mapě
Josef Václav Sládek
(27. října 1845 Zbiroh – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele české poezie pro děti. Více
SLAVÍKOVA
na mapě
JOSEF SLAVÍK (26. 3. 1806–30. 5. 1833)
Hudební skladatel a houslista, zvaný též český Paganini, se narodil v rodině venkovského učitele, hudebníka a regenschoriho Antonína Slavíka (11. 8. 1782–3. 12. 1852), který pocházel z významného bednářského rodu známého v Hořovicích už od 17. století. Více zde
SLUNEČNÁ
na mapě
SMETANOVA
na mapě
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel.
V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu. Více
SPOJOVACÍ
na mapě
SPORTOVNÍ
na mapě
STARÁ
na mapě
STARÁ CIHELNA
na mapě
v lokalitě dříve stávala stará cihelna pana Bulína.
STRMÁ
na mapě
SVATOPLUKA ČECHA
na mapě
Svatopluk Čech
(21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.
Více
ŠEŘÍKOVÁ
na mapě
ŠÍPKOVÁ
na mapě
TENISOVÁ
Ulice vzniklá novou parcelací pozemků v lokalitě za stadionem, v blízkosti tenisových kurtů, pojmenována 16. 9. 2020.
na mapě
TICHÁ
na mapě
TRNKOVÁ
na mapě
Ulice vzniklá parcelací pozemků v lokalitě nad Rančem, pojmenována 16. 9. 2020..
TROUPOVA
(vznik přejmenováním k 26.6.2017- původně Lázeňská )
na mapě
30. 6. 1917 Miloslav Troup se narodil v Hořovicích u Berouna jako prostřední ze sedmi dětí Antonína Troupa, inspektora státních drah a pozdějšího přednosty stanice.
1923 - 1926 Navštěvoval Obecnou školu v Hluboké nad Vltavou, kam se rodina přestěhovala.
1926 - 1928 Po přesídlení zpět do Hořovic navštěvoval zdejší obecnou školu.
1928 - 1934 Vzdělával se na Státním reálném gymnáziu v Berouně. Studium neukončil a z gymnázia vystoupil.
1934 - 1936 Studoval na Státní grafické škole v Praze dvouletou odbornou školu knihařskou.
1936 - 1942 Studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru prof. Jaroslava Bendy, kde se specializoval na užitou grafiku, knižní umění a propagaci.
1942 - 1943 Po ukončení Státní uměleckoprůmyslové školy tu setrval ještě necelý rok a pracoval pro různá nakladatelství.
1945 - 1949 Získal stipendium na studijní pobyt v Paříži, kde studoval na École nationale supérieure des Arts decoratifs v ateliéru profesora François Desnoyera a poté na École des Beaux Arts v ateliéru profesora Maurice Brianchona.
1949 Po návratu z Francie se usadil v Praze, kde po celý zbytek života pracoval ve svém ateliéru na Starém Městě ve Veleslavínově ulici. Kromě volné malby se velmi intenzivně zabýval ilustrováním a užitou tvorbou.
Převzato a více na webu: https://www.troup-miloslav.cz/cs/zivotopis/
TYRŠOVA
na mapě
Prof. Ph.Dr. Miroslav Tyrš (narozen jako Friedrich Emmanuel Tiersch) (17. září 1832, Děčín – 8. srpna 1884, Oetz, Tyrolsko) byl český kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na UK a na ČVUT v Praze, předseda výtvarného odboru Umělecké besedy a člen poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla německého původu. Podílel se na založení organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola. Více
U CIHELNY
na mapě
U KNÍŽECÍ CESTY
na mapě
U KOUPALIŠTĚ
na mapě
U MLÝNA
na mapě
U MLÝNSKÉHO POTOKA
na mapě
U NÁDRAŽÍ
na mapě
U NÁHONU
na mapě
U POTOKA
na mapě
U REMÍZKU
na mapě
U RYBNÍČKA
na mapě
U SVATÉHO JANA
na mapě
Obrázek sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla umístěna v místech dnešní ulice u sv. Jana. Opravený originál sochy je dnes na zámku v Hořovicích.
Svatý Jan Nepomucký, také Jan či Johánek z Pomuka, (mezi 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku – 20. března 1393 v Praze) byl generální vikář pražského arcibiskupa a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů. Více
U ŠKOLKY
na mapě
U ŠTĚPÁNKŮ
Nový název části ulice Fügnerova. Vznik 26. 6. 2017. V těchto místech se v 1. pol. 20. stol. nacházela dílna rodiny Štěpánků, která zaměstnávala hořovické dělníky.
na mapě
U VODOJEMU
na mapě
ÚZKÁ
na mapě
V ULIČCE
Vznik 16. 9. 2020. Pojmenování stávající ulice bez názvu.
na mapě
VALDECKÁ
na mapě
Hrad Valdek
Zřícenina hradu v brdských hvozdech nedaleko Komárova, na okraji vojenského újezdu Jince. Historie Valdeku je spojena se jménem Oldřicha Zajíce, který pocházel z mocného šlechtického rodu Buziců, jehož příslušníci hrad zřejmě založili. Valdek patří mezi hrady s velmi zajímavými mýty.
weby: Naše Brdy; Hrady, dějiny ;
VĚTRNÁ
na mapě
VILOVÁ
na mapě
VÍSECKÁ
na mapě
Velká Víska - městská část Hořovic
Plichta ze Žerotína se synem Ješkem založil do roku 1322 město Hořovice právem berounským a přidal k němu 60 lánů dědin. V polovici 14. století byly Hořovice rozděleny na dvě části, z nichž část s kostelem patřila Habartu z Žerotína. Z této části se stala samostatná obec Velká Víska, která byla sloučena v jeden celek s městem Hořovice až v roce 1919.
VÍSECKÉ NÁMĚSTÍ
na mapě
VIŠŇOVÁ
na mapě
VÍTĚZNÁ
na mapě
VRBNOVSKÁ
na mapě
Koncem 17. století se v Hořovicích objevil nový rod slezských pánů z Vrbna aBruntálu. První z nich, hrabě Jan František (1634 – 1705) získal hořovické panství díky dvěma po sobě následujících sňatkům s dcerami Bernarda Ignáce z Martinic. Jan František je považován za stavitele nového hořovického zámku. Nové sídlo bylo stavěno především proto, že starý zámek - původně středověký hrad již nesplňoval nároky reprezentačního šlechtického sídla. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století.
Zdroj:www.zamek-horovice.cz
Rod pánů z Vrbna více
VRCHLICKÉHO
na mapě
Profesor Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., uměleckým jménem Jaroslav Vrchlický
17. února 1853 Louny – 9. září 1912 Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Zdroj
VÝCHODNÍ
Vznikla 16. 9. 2020. Nová ulice před bytovkami za nemocnicí.
na mapě
ZÁMECKÁ
na mapě
ZÁPADNÍ
na mapě
ZÁVODNÍ
na mapě
ŽITNÁ
na mapě
ŽIŽKOVA
na mapě
Jan Žižka z Trocnova a Kalicha
(1360, Trocnov – 11. října 1424 u Přibyslavi)
Významný husitský vojevůdce českého původu Zdroj
Administrace webu
ic@mkc-horovice.cz
Napište nám!
O tom, co jste na těchto stránkách nenašli, nebo o tom,
co byste našli rádi, možná jinak a jinde...
Po 08:00 - 17:00 hodin
St 08:00 - 17:00 hodin
