HISTORIE a PAMÁTKY
V roce 1866 nazval Jan Neruda
Hořovice ve svém fejetonu „Výlet do kraje bídy“ českým Betlémem. Inspirovala jej k tomu poloha města, jehož střechy jsou malebně rozesety na stráni zalesněného vrchu nad břehem Červeného potoka. Do města a blízkého okolí tehdy přijel, aby popsal nepředstavitelnou bídu zdejších domáckých výrobců kovových hřebíků –
cvočkařů. Jejich marné pokusy upozornit veřejnost na nuzné životní podmínky přerostly toho roku v blízkých Hostomicích až v bouře a drancování, a nakonec je muselo potlačit přivolané vojsko.
Historické osídlení zde můžeme předpokládat nejméně od 10. století, i když prehistorické osídlení je také doloženo.
Více...O založení města Hořovice nemáme přesných zpráv, neboť zakládací listina shořela patrně při velkém požáru města v roce 1540, který zničil i ostatní městské písemnosti včetně privilegií. Její obsah však ještě zmiňuje ve svém urbáři z roku 1648 tehdejší regent panství Jakub Veltrubský. Podle tohoto záznamu můžeme založení města klást mezi roky 1303 a 1322.
Více...Nové město založil Plichta ze Žirotína západně od staré osady, která se poprvé připomíná k roku 1115 jako majetek kladrubského kláštera, a to pod tvrzí, kterou si Žirotínové vystavěli zřejmě již v polovině 13. století. Na počátku husitských bouří, v roce 1420, se měl podle tradice na hořovickém hradě narodit budoucí český král Jiří z Poděbrad.
Po husitských válkách se opět majitelé často měnili, až na počátku 16. století získali Hořovice páni z Říčan, kteří se zde udrželi celých sto let až do bělohorských konfiskací. Konfiskované panství získala hraběnka Marie Eusebie z Martinic. Za posledního Martinice vyrostl ve městě podle projektu proslulého Carla Luraga kostel Nejsvětější Trojice pro theatiny, kteří jej později postoupili františkánům. V roce 1685 po smrti hraběte Bernarda Ignáce, získal Hořovice jeho zeť Jan František z Vrbna, který dokončil stavbu nového zámku. K dalšímu prodeji panství došlo až v roce 1852.
Nový majitel, hesenský kurfiřt Friedrich Wilhelm von Hanau, nechal zámek v letech 1856-1868 upravit ve stylu pozdního klasicismu. Sídlo, jehož koupí byl získán pro kurfiřtovu manželku měšťanského původu knížecí titul „von Hanau und zu Horzowitz“, se po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866 stalo hlavní rezidencí jeho rodiny. Potomci knížete z Hanau vlastnili zámek a částečně i panství do roku 1945.
Více...Zrušením poddanství a roboty v roce 1848 se Hořovice staly svobodnou obcí nezávislou na vrchnosti. Prestiž města ještě zvýšilo zřízení okresního úřadu v roce 1850.
K rozvoji průmyslu přispěla stavba České západní dráhy kol. roku 1862. Postupně mizela tradiční rukodělná výroba (cvočkařství), byla nahrazována strojní výrobou v nově zakládaných továrnách. Železná ruda se zde díky bohatým ložiskům v okolí zpracovávala již od 14. století. Od 18. století proslavila oblast litina, ve zdejších slévárnách byla odlévána bohatě zdobená kamna, mříže, zábradlí, reliéfy a busty.
Hořovice, zejména
židovské obyvatele, krutě postihla německá okupace. Zdejší
židovská komunita, která zde v roce 1903 postavila velkou synagogu, zcela zmizela, mnoho vlastenců skončilo ve věznicích a koncentračních táborech. V květnu 1945 odjela více než stovka dobrovolníků na pomoc Pražskému povstání.
Architektura a památky
Vzhledem k častým požárům města (v letech 1540, 1590, 1624, 1639, 1690 a 1694) a přestavbám byly zničeny téměř všechny doklady gotické a renesanční architektury. Dnes je nalezneme jen v detailech: portály a sklepy Starého zámku, klenba chodby bývalého kláštera – dnes ZUŠ Josefa Slavíka. Více zůstalo zachováno z pozdějšího období.
Historicky pozoruhodné stavby nalezneme v současných Hořovicích ve dvou centrech, v blízkosti nového zámku a na Palackého náměstí. Turisticky nejatraktivnější (veřejnosti přístupná) je bezesporu budova nového zámku z let 1680-1709 s přilehlým francouzsko-anglickým parkem. Proti jeho bráně je umístěna kašna – barokní kamenické dílo z konce 17. století, která byla ještě v roce 1848 umístěna ve spodní části Koňského trhu v Praze. Památník obětem obou světových válek představuje socha Obětovaného od mystického sochaře Františka Bílka.
Nedaleko je možno navštívit areál bývalého hořovického hradu tzv. Starý zámek. V jeho hospodářské části dnes sídlí Policie ČR, Městská knihovna a Informační centrum, svou kancelář zde má i Muzeum Českého krasu a prostory Rodinné centrum Kaleidoskop,.
V patře samotného hradu je dnes umístěna Galerie Starý zámek, přístupná během výstav v pátek, sobotu a neděli, a nová expozice Muzea Hořovicka.
Na blízkém vršku, na místě původní osady, stojí gotický, barokně upravovaný kostel sv. Jiljí se sochou sv. Rocha a márnicí.
V centru města, na Palackého náměstí. nalezneme budovu bývalého kláštera (dnes ZUŠ, jejíž jméno připomíná, že se v nedalekých Jincích narodil „český Paganini“, houslový virtuoz Josef Slavík (1806-1833), barokní kostel Nejsvětější Trojice (1674) s Loretou (1690) a Mariánským sloupem (1711). V roce 1905 vznikla novorenesanční podoba radnice, v roce 1932 byla předána k užívání kontroverzní funkcionalistická budova Okresního úřadu. Štít domu čp. 89 je zde poslední dochovanou ukázkou tzv. selského baroka. Ojedinělou památkou je pozdně gotický Sloup odsouzenců (kol. 1500) ve Valdecké ulici.
