Překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Kalendář akcí

Aktuální počasí

Počasí dnes:

27. 3. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Denní teploty 12 až 16°C. Noční teploty 1 až -3°C.

Navigace

Obsah

 

PŘEHLED OSÍDLENÍ HOŘOVICKA V PRAVĚKU A NA POČÁTKU DĚJIN
Převzato (upraveno a velmi zestručněno) ze stejnojmenné knihy Josefa Maličkého, Hořovice 1953
Uložena v Městské knihovně Hořovice, odd. regionální literatury

NEJSTARŠÍ ZEMĚDĚLCI
HOŘOVICKO V POZDNÍ DOBĚ KAMENNÉ
ÚNĚTICKÝ LID STARŠÍ DOBY BRONZOVÉ
MOHYLY
LID MILAVEČSKÝ A KNOVÍZSKÝ
KELTOVÉ
SOUSEDSTVÍ ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA A PŘÍCHOD SLOVANŮ
HOŘOVICE


Další knihy

 

V Čechách nenajdeme mnoho regionů s tak rozdílnými přírodními podmínkami
jako má hořovická oblast. Východní část - hostomická kotlina - se podnebím
téměř neliší od nejúrodnějších částí země, ale brdské hřbety v jihozápadní
části oblasti mají ráz téměř horský. A přece je Hořovicko po stránce zeměpisné
jednotným celkem, uzavřeným proti jihu nejvyšším pásmem Brd, proti západu
vysoko položeným rozvodím přítoků horní a dolní Mže, proti severu širokým
pruhem brdských předhoří a s východem je spojeno jen úzkými údolími dvou
vodních toků. Spojení na východ (údolími Litavky a Svinařského potoka) je
nejvýhodnější. K jihu vede jen jediná cesta (ovšem neobyčejně důležitá)
hluboko zaříznutým údolím Litavky, k západu jiná, méně významná, přes
rozvodí mezi Olešnou a Zaječovem, k severu není žádné cesty.

Tyto zvláštní podmínky určovaly ráz osídlení kraje až v pozdějších fázích
pravěku. Pro nejstarší dobu mělo výraznější význam rozsáhlé území
Českého krasu, jež svým teplejším podnebím, četnými jeskyněmi a skalními
kryty poskytovalo dobrou ochranu člověku i zvěři. Na vlastní Hořovicko
zasahuje Český kras jen svými nejzápadnějšími výběžky, proto stopy
nejstaršího osídlení zde nenacházíme a nemáme žádného náznaku osídlení
kraje ani v době mezolitické (střední doba kamenná).

 

 NEJSTARŠÍ ZEMĚDĚLCI

 

K trvalému osídlení Hořovicka došlo až v následujícím období, v tzv. mladší době
kamenné (neolitu). Tehdy (cca 4000 př.n.l.) se objevili v úrodných částech české
země první zemědělci s poměrně pokročilou kulturou. Znali již hrnčířství, primitivní
tkalcovský stav a kopaničářským způsobem obdělávali půdu, na níž pěstovali obilí.
Chovali vepřový a hovězí dobytek a v blízkosti svých políček budovali osady
s chatami z kůlů zapuštěných do země, vypletených proutím a vymazaných hlínou.
Po vyčerpání půdy okolo osady byly tyto překládány na jiné místo v sousedství.

Kopcovitý, pro klasické zemědělství nepříliš příhodný terén s méně úrodnou půdou
způsobil, že větší část Hořovicka dlouho neměla husté osídlení. Jasný přehled
o osídlení místní nálezy nepodávají. Mnoho neolitických hlazených kamenných
nástrojů bylo nalezeno v údolí Červeného potoka v okolí Praskoles, zejména
v oblasti mezi jižním okrajem obce a lesíkem Hájem. Větší počet jich byl nalezen
i v okolí blízkých Kotopek a Otmíč. Poněkud záhadná je koncentrace neolitických
kamenných nástrojů ve výše položené části na Cerhovicku, kde jich byl nalezen
větší počet u Drozdova. Nadmořská výška těchto míst je pro neolitické zemědělce,
kteří vyhledávali spíše nižší a úrodnější polohy, značná. Ojedinělý nález ze západní
části regionu (Olešná) je snad dokladem, že v pozdějším pravěku vyhledávaná
cesta z údolí Litavky do údolí Klabavy podle Červeného, Jalového a Holoubkovského
potoka byla používána již v neolitu. Ve východní části pochází nejvíce nálezů
z okolí Lochovic, Plešivce, Lážovic a Želkovic. Četné nálezy z Plešivce, a to jak
východního, tak i západního svahu svědčí o velké přitažlivosti hory již v tomto
časném období.

Nálezy samotných kamenných předmětů nelze ovšem přesněji datovat a 
nepodávají správný přehled o vývoji osídlení, celkový obraz osídlení mohl
být i zkreslen tím spíše, že alespoň některé nálezy souvisí s vírou
v nadpřirozenou moc kamenných nástrojů, jež vedla k tomu, že byly sbírány
a přenášeny do míst, která nebyla pro neolitický lid obvyklá. Osídlení lze
spolehlivě vysledovat jen ze zjištěných zbytků osad s nálezy keramickými.

Dle nich byl kraj osídlen hustěji ve starší fázi lidem s keramikou volutovou.
Jeho sídlišť je známo šest, a to: Chodouň, Nesvačily, Neumětely, Osov,
Zdice a Želkovice. Většinou jsou známy jen ze starších a nepřesných
zpráv a jen ze dvou - z Chodouně a Zdic - byl zachráněn keramický materiál.
Není jisté, zda se nejedná o osadu jedinou (na samé hranici zdického katastru
a chodouňská nebyla přesněji lokalizována). Místo bylo objeveno v roce 1949 
při stavbě váhy na složišti řepy a dřeva proti vápence.
Patrně se jednalo o tzv. kulturní jámu, zaplňovanou různými odpadky velmi dlouho.

S nejmladší volutovou keramikou objevuje s v Čechách nová příbuzná skupina,
s tzv. keramikou vypíchanou. Od volutové se odlišuje výzdobou - pasy,
sestavenými z řad vpichů. Způsob života se nemění.

Na Hořovicku známe pouze dvě osady - Zdice a Chodouň - o nichž platí výše uvedené.

 

 HOŘOVICKO V POZDNÍ DOBĚ KAMENNÉ

 

Lid s vypíchanou keramikou přečkal mladší dobu kamennou a dočkal se další fáze,
tzv. pozdní doby kamenné, tzv. eneolitu (okolo 2000 př.n.l)a příchodu prvých kovů.
Ve střední Evropě to byla doba všeobecného pohybu a neklidu. Také Čechy se
postupně zaplnily novými příchozími snad ze všech stran.

Nejprve přišli (snad od východu) bojovníci vyzbrojení válečnými sekerami,
na rozdíl od starších neolitických seker vybroušenými do elegantních tvarů,
svědčící o znalosti kovových předloh. (lid se šňůrovou keramikou)

O něco později přišel z opačné strany jiný bojovný lid vyzbrojený luky tak
mohutné síly, že střelci byli nuceni chránit si levé zápěstí před účinky zpětného
nárazu tětivy zvláštní kostěnou nebo kovovou destičkou.
Přinesli sebou prvé kovové zbraně, krátké bronzové dýky a úhledné nádoby,
zvláště krásně zdobené poháry zvoncovitého tvaru (odtud název lid se
zvoncovými poháry).

Jiné skupiny přistěhovalců přišli z dalších světových stran, ne vždy jako výbojníci,
ale také jako prospektoři a obchodníci. Domácí lid se starou zemědělskou kulturou
v zemi zůstává, znamením všeobecného neklidu však bylo, že částečně opouštěl
svá sídla v nížinách, stěhoval se na chráněné výšiny a své osady opevňoval.
Rodové matriarchální zřízení zanikalo.

V pravěku Hořovicka je pozdní doba kamenná epochou nejtemnější a nejzáhadnější.
Z četných nálezů víme, že osídleno bylo, nemůžeme však říci jakým lidem a jaké
osudy prožívalo. Nálezy (jedná se o sekery a sekeromlaty, vyráběné o něco
pečlivější technikou, jejich tvar není více kopytnatý a břit je souměrnější) jsou
známy z okolí Čenkova, Hořovic, Hostomic, Kočvar, Lážovic, Lochovic a Otmíč,
v hojném počtu pak z Plešivce a jeho okolí, Skřiple, Točníku, Zaječova a Želkovic.

Bezpečně byl zatím zjištěn jen pobyt lidu se šňůrovou keramikou - jeden hrob
tohoto lidu byl objeven u Lhotky.
Doklady o pobytu tohoto lidu byly zjištěny ještě o něco západněji u Praskoles
(pole č.kat. 152, po levé straně silnice z Praskoles do Otmíč). Tam byly nalezeny
sekeromlaty z měkkého materiálu tzv. diabasového tufu - vyskytovaly se
patrně jako amulety běžně jen u lidu se šňůrovou keramikou. Jiný podobný
sekeromlat byl nalezen roku 1940 ve Zdicích na pozemku vápenky.
V roce 1949 byly nalezeny v Hořovicích na zahradě rodinného domku čp. 184/II.
dvě obsidiánové šipky, tvarem shodné se šipkami používanými u lidu se
šňůrovou keramikou.

Předměty, připomínající tvarem inventář lidu se zvoncovými poháry
pocházejí ze zničeného opevnění na Košíku u Neumětel. (dvě pazourkové šipky
a nožík)

 

 ÚNĚTICKÝ LID STARŠÍ DOBY BRONZOVÉ

 

Na konci pozdní doby kamenné (cca před pol. 2. tisíciletí) se poměry v Čechách
zklidňují. Různorodé skupiny obyvatelstva se sbližují, splývají a výslednicí tohoto
procesu je vznik kulturně a patrně i etnicky jednotného obyvatelstva s kulturou
tzv. únětickou. Dokladem uklidnění poměrů je okolnost, že většinou mizí výšinná
sídliště, obyvatelstvo se usazuje opět v nížinách, a to především v nejúrodnějších
částech země - Polabí a Poohří. Výjimečně osazovalo i vzdálenější
úrodné oblasti - jižní Čechy.
Nejdůležitějším výrazem nového vývoje je šíření nové suroviny - bronzu - která
znamená i změnu způsobu života a společenské struktury. Společnost se
rozvrstvuje, nastává specializace řemesel a obchodu, v němž se také objevují
styky se vzdálenými oblastmi (Středomořím a Pobaltím).
Mrtví jsou pochováváni na rozsáhlých hřbitovech nespálení, výhradně ve skrčené poloze.

Hořovicko patří k vlastní oblasti únětické, jejíž hranice patrně probíhá od Zdic
podle Litavky a Chumavky k Hostomicům.
Ve Zdicích byl objeven únětický hrob na podzim roku 1951 na parcele č.kat.
738/2 (pila mezi cukrovarem a vápenkou). Obsahoval pohřeb nespáleného těla
ve skrčené poloze a 3 nádobky.
U Bezdědic bylo objeveno únětické pohřebiště po prvé světové válce na pozemku
č. parc. 43/2, ležícím mezi Hostomicemi a Bezdědicemi při trati lokální dráhy.
Záchranný výzkum provedl Státní arch. ústav (J Böhm)
byly získány bronzové předměty (nůž, dýky, jehlice a náušnice), jantarové korále
a něco keramiky, a bylo zjištěno, že hroby s kamenným obložením byly původně
kryty mohylami.
Velmi pravděpodobně bylo únětické také rozsáhlé pohřebiště na želkovické
Vinici (3 hroby), hroby u Neumětel, o nichž se zmiňuje zápis tamější farní
kroniky z r. 1880 a hrob ve Vyšebohách u Libomyšle.

 

 MOHYLY

 

V době největšího rozkvětu únětické kultury se začaly dosud liduprázdné jižní
a západní Čechy zaplňovat novým lidem s podstatně odlišným způsobem
života. Byli zpočátku kočovní, výbojní a vládli novým druhem zbraní
(meč, oštěp). Jejich duševní život byl charakterizován do té doby nevídanou
úctou k mrtvým, nad jejichž hroby budovali rozsáhlé, pečlivě vystavěné mohyly
- odtud i název: lid mohylový.
Čechy osadila skupina podle svého místního rozšíření nazývaná česko-falckou.

Na Hořovicko pronikl mohylový lid velmi záhy, zřejmě z jihu podél Litavky.
Nejstarší hřbitov mohylového lidu je v poloze Na hájku na pomezí katastrů
Chodouň, Bavoryně a Zdice. Dnes je zničený, bronzové předměty
z něj byly nalezeny v roce 1909 při polních pracích.

Dokladem toho, že lid mohylový po celou střední dobu bronzovou
(tj. asi 1200 př.n.l.) na Hořovicku žil, je mohylník v Háji u Hořovic,
v dnešním svém stavu patrně jen zbytek rozsáhlého pohřebiště.
Čtyři prozkoumané mohyly patří k mladším fázím střední doby bronzové,
ve dvou mohylách byly zjištěny zbytky pohřebních hranic. Všechny
pohřby byly žárové, vybavené jen malým množstvím milodarů, pravidelně
jen keramikou. Výjimku tvoří jeden pohřeb ženy vybavený větším množstvím
bronzových předmětů a jantarovým korálem.

 

 LID MILAVEČSKÝ A KNOVÍZSKÝ

 

V mladší době bronzové (před. koncem 2. tisíciletí př.n.l.) se poměry v Čechách
znovu značně zkomplikovaly.
Mohylový lid zatím ovládl téměř celé střední a severozápadní Čechy, v době
přesněji neurčené se srazil s novou národnostní skupinou, která během jeho
postupu do středu země okupovala Čechy severní a severovýchodní. Nový lid
s pokročilou zemědělskou kulturou pochovával spálená těla svých mrtvých
v nádobách - popelnicích - na rozsáhlých hřbitovech - polích - , odtud název
lid popelnicových polí.

Za dosud nevyjasněného vývoje, který jistě nebyl poklidný, nastal ústup
mohylového lidu zpět do jižních a západních Čech. S novými sousedy se
z dosud nezjištěných příčin poměrně sblížil a přejal nejen jejich hmotnou
kulturu, ale i pohřební obřady. (V této vývojové fázi nazýváme jej lidem
milavečským).

Zatím na území kdysi únětickém se na starých základech formovala
nová kultura, pojmenovaná podle stanice v Knovízi u Slaného, která později
expandovala do přilehlých území podunajských a alpských.

Zatím skončila ve střední Evropě doba bronzová v dnešním pojetí, mohutný
rozmach lidu popelnicových polí patřil již následujícímu období, které ve střední
Evropě nazýváme dobou halštatskou (1000-500 př.n.l), charakterizovanou
hlavně šířením nové suroviny - železa. S koncem posledního velikého rozmachu
doby bronzové zmizel lid knovízský, před svým zánikem, zřejmě v souvislosti
se slábnutím moci budoval rozsáhlou síť opevněných hradišť.

Na Hořovicku se naznačený vývoj neprojevuje zpočátku dosti jasně
a neshoduje se s vývojem středočeským.
Zdá se, že se zde ještě nějaký čas udržel lid mohylový
(již s milavečskou kulturou) na svém ústupu do jižních Čech.
(Ojedinělé nálezy předmětů milavečské kultury pocházející z Háje u Hořovic.


Lid knovízský, alespoň v počátečních fázích svého vývoje, na Hořovicko
nezasáhl. Teprve na počátku halštatského období zde vznikla patrně velmi
hustá síť osad od hostomického úvalu, údolí Litavky až k údolí Červeného
potoka u samých Hořovic.

V okolí Praskoles byly tři knovízské osady. Jedna z nich bývala přímo
v severní části dnešních Praskoles, na jejímž prostranství byla vybudována
celá skupina domků, mezi zastávkou a silnicí do Hořovic. Další byla v poloze
Na hrobí, a třetí byla zjištěna ve 20. letech minulého století při stavbě
přejezdu silnice z Kotopek do Žebráka přes železniční trať.

Z knovízských osad známe nejlépe rozlehlou vesnici, která stávala na ploše
celé východní části dnešních Želkovic. Je poměrně pozdní a patří k období,
kdy knovízská kultura již překročila zenit svého vývoje.

Na Hořovicku neznáme z této doby bezpečně ani jedno pohřebiště.
V té době nabývají velikého významu obě důležité obchodní cesty,
a to jak na západ vedoucí cesta údolím Červeného a Jalového potoka, tak i
zejména litavská cesta na jih. Nejvíce nálezů bronzových předmětů je
koncentrováno podle Litavky, v prostoru kolem Plešivce (Rejkovice),
na jehož plochém a táhlém temeni si lid knovízský vybudoval rozsáhlé
hradiště, jedno z největších v Čechách. Předměty z plešiveckých depotů
jsou většinou polámané a poničené (je možno je považovat za pouhou
surovinu ?) a také nesourodé, nepatří jednomu časovému
období.

 

 KELTOVÉ

 

Pokročilá doba halštatská je pak charakterizována novým rozšířením
pohřbívání v mohylách a vítězným postupem železa, jenž zcela zatlačuje
bronz jako kov k výrobě užitkových předmětů a zbraní.
Někdy ve 4. století př.n.l. objevil se v Čechách nový keltský národ se
zřejmě vojenskou organizací a kulturou sice prostší, ale pokročilejší.
Těla mrtvých pochovává výhradně nespálená, v podzemních hrobech,
nekrytých mohylami. Ovládl především severní a střední Čechy. Na české
půdě žijí dva keltské národy, které se vzájemně nemísí. Který z nich máme
označit za historické Bóje - kteří dali zemi jméno, není dosud uspokojivě vyřešeno.

Barbarská společnost se dále společensky diferencuje, roste moc
kmenových náčelníků a ke konci doby halštatské vstupuje společnost
do období vojenských demokracií. Konec doby laténské je v Čechách
charakterizován rozvojem opevněných keltských měst. Poslední období
laténské nazýváme dobou stradonickou podle vynikajícího opevněného
města v okolí Stradonic u Berouna.

Na Hořovicku znamená zprvu nový rozmach osídlení mohylového.
Pohřebiště zde jsou koncentrována v nevelkém pásmu od Otmíč
k Lážovicím. Vesměs jsou zničena. Patrně nejvýznamnější a nejrozsáhlejší
bylo na náhorní planině u Kočvar, odkud se zřejmě rozšiřovalo k Netolicím,
Libomyšli a Lochovicím, snad i k blízké Otmíčské hoře. Střed tohoto
pohřebiště byl zničen již v roce 1802-3 při přeměně stávajících pastvin
na ornou půdu. Naštěstí zůstala o pohřebišti zachována zpráva sepsaná
německým kanovníkem Arnoldem.

Na výšině Na Vinici u Želkovic bývalo druhé významné mohylové pohřebiště,
zničené o století později také při orbě. Přitom byla zničena mohyla obsahující
knížecí žárový pohřeb, umístěný v mohyle na voze.

Další mohylový hřbitov, rozoraný v neznámé době byl Na Hájích u Lážovic.
V jedné ze zdejších mohyl byl nalezen ženský pohřeb s bohatou výbavou,
která byla nešetrně zničena, až na soupravu uchovaných bronzových ozdob,
v níž zvláště vynikají 2 kruhy z bronzového plechu zdobené soustřednými kroužky a 
paprskovitá závěsná ozdoba.
Z Hořovicka snad také pochází krásný prsten starolaténský, uváděný v literatuře,
zakoupený za prvé světové války pro sbírky Národního muzea u starožitníka
Steinera (Steuera ?), v odborné literatuře často uváděný.

Na Hořovicku známe jen jedno halštatsko-laténské opevnění, a to hradiště na
Otmíčské hoře. Jeho původ byl zjištěn v roce 1952.

Mohylový lid nedočkal se na Hořovicku konce trvání svého panství v jižních
a západních Čechách.
Jako okrajová oblast středních Čech bylo zřejmě za náporu keltských bojovníků
někdy ve 4. či spíše 3. století př.n.l. jistě ne bez boje vyklizeno. Dokazuje to
skutečnost, že ojedinělé hroby nového keltského lidu byly v kraji zjištěny
v bezprostředním sousedství hrobů mohylových.
Tak např. hrob ze Skřiple, porušený v roce 1926 při stavbě rodinného domu
J. Šáry je v bezprostřední blízkosti mohylového pohřebiště lážovického,
jiný z Budilovy cihelny je v nevelké vzdálenosti odtud.
Osudy Hořovicka v nejmladší době laténské navzdory k předpokládanému
hustému osídlení a blízkým Stradonicím jsou nejasné.

 

 SOUSEDSTVÍ ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA A PŘÍCHOD SLOVANŮ

 

Keltskou nadvládu v naší zemi ukončil příchod Germánů. Staré domácí
obyvatelstvo přitom ovšem ze země nezmizelo, bylo spíše asimilováno.
Zpočátku (asi do pol. 1. stol.) stojí Čechy v popředí středoevropského
života, zde někde bývalo středisko Marobudovy říše, vzniklé asi
přebudováním některého ze starších keltských měst. V pozdějších
obdobích se těžiště vývoje přesunulo na východ. Dokladem bohatých
styků s říší římskou jsou nálezy četných importovaných předmětů.

Na Hořovicku je osídlení v době římské bezpečně prokázáno jen ze Zdic,
kde byly v okolí cukrovaru v roce 1873 objeveny žárové hroby bojovníků,
vybavené bronzovými nádobami a železnými zbraněmi. Na vícekrát již
zmíněném staveništi zdické pily byl v roce 1949 odkryt zbytek sídliště
snad z doby markomanských válek.

Ostatní nálezy jsou velmi skromné. U Libomyšle byl v 80. letech
19. století nalezen denár císaře Hadriána, V Hořovicích byla v roce 1946 
za nejasných okolností nalezena mince císaře Gordiána III.

Dobu římskou vystřídalo v 5. stol. n.l. období stěhování národů,
na Hořovicku zatím žádným nálezem nedoložené. Kdy a odkud naši
slovanští předkové přišli, nelze zatím říci bezpečně, je nutno spokojit
se s konstatováním, že v 5. stol.n.l. zde žili spolu s různými
germánskými skupinami. Slovanské obyvatelstvo se postupně
stalo pány země. V této době cca do 12. stol. n.l. prošli naši
slovanští předkové postupně složitým společenským a 
státoprávním vývojem od primitivních počátků, přes prvý pokus
o založení velké slovanské říše (Sámo) k organizaci kmenových
knížectví a posléze k přemyslovskému státu, který sjednotil celou zemi.

Hmotná kultura slovanská je sice prostá, ale výrazná a osobitá.
Keramika bývá zdobena pásy vrytých nebo vtlačených ornamentů,
nejčastějším motivem je vlnovka, zprvu několikanásobná, později
jednoduchá. K vysokému stupni se vyvíjí kovářství, typickou zbraní
je sekera, poměrně pozdě ustupující meči. Typickým šperkem je
tzv. esovitá náušnice. Pohřební ritus je nejednotný. I Slované
budovali četné hrady, ať již jako strategicko-ochranná
zařízení, správní střediska či sídla kmenových knížat.

Dosavadní slovanské nálezy a památky z Hořovicka jsou poměrně pozdní.
Existuje jediný nález torso pěkné nádoby z okolí Praskoles z doby cca 800 n.l..
Neznáme žádné žárové hroby a žádné mohyly.

Slovanské hřbitovy pocházejí z doby cca. z počátku 10. století n.l..
Snad nejvýznačnější a největší býval Na vinici v Želkovicích. Přestože
byl porušen již v roce 1881, ještě v době 1. světové války v něm byly
nalézány neporušené hroby. V jednom z nich byla pochována ve skrčené
poloze žena s uměle zdeformovanou lebkou, na slovanských hřbitovech
vzácný jev.
Jiné významné pohřebiště téže doby bylo objeveno Na kastrách u Lážovic
v roce 1930.

Třetí hřbitov byl porušen 1881 u Otmíč mezi polohami Jílovna a Ráj
(při rozcestí silnice z Kočvar do Stašova s polní cestou ke kočvarské
silnici. I zde byly ve hrobech korále běžných tvarů a esovité náušnice,
ve dvou hrobech byly denáry Vratislava II., které datují hroby
do 2. pol. 11. století.

Velmi pozdní slovanské sídliště bylo objeveno v Budilově cihelně
v Hostomicích. Spolehlivě slovanské bylo hradiště u Lochovic,
ležící nad samou obcí na ostrožně mezi silnicí do Lhotky a Litavkou.

Významné jsou ještě dva nálezy mincí, prvý byl nalezen v roce
1864 u Neumětel a obsahoval denáry všech českých knížat
od Vratislava II. po Svatopluka, v druhém, nalezeném roku
1923 byly pouze denáry Spytihněva II. a Vratislava II. (jako knížete i krále).

 Denár Vratislava II.

Závěrem zbývá ještě zmínka o původu a stáří samotných Hořovic.
Podle stávajících názorů bývala na místě dnešních Hořovic slovanská osada již v 11. století. Na důkaz tohoto tvrzení bývají uváděny dva nálezy:
hrob datovaný denárem Vratislava II. do 11. století a obsah kulturních jam, objevených před lety při stavbě vjezdu do Čermákova domu (v místech dnešní proluky na Pražské ul.), kde s keramikou a jinými předměty byl nalezen též denár Břetislava I.
Tyto nálezy však nejsou příliš spolehlivé. Názor Losův, že původně
byl osídlen úval potůčku, který kdysi tekl od Dražovky za dnešním Gymnáziem,
pod domem Součkovým a Vačkářovým do Podhradského rybníka pod starým
zámkem a odtud stávající strží do Červeného potoka, by mohl být lépe podepřen
pozdějším nálezy z téhož úvalu, a to:
nálezy keramiky ze staveniště Obchodních tiskáren z let třicátých
a z úpravy terénu kolem Gymnázia.
Zdá se tedy, že původní hořovická osada byla skutečně v onom úvalu
a východně odtud mezi hořejší ostrožnou s děkanským kostelem a dolní
ostrožnou se středověkým hradem.

Z podaného přehledu vyplývá, že Hořovicko bylo trvale osídleno od mladší
doby kamenné, a to od východu ze středních Čech. Se středními Čechami
zůstalo pak trvale spojeno až do staršího období česko-falckých mohyl,
kdy postupně podléhalo od jihu okupaci lidu mohylového. Odtud až po
střední dobu laténskou byly jeho osudy spjaty spíše s Čechami jižními.
Od střední doby laténské stalo se potom opět okrajovým územím středočeským
a do novějších dějin vstoupilo jako součást župy Tetínské, tedy opět jako
složka středočeského přemyslovského státu.
Nastíněný obraz není ovšem definitivní a úplný, protože Hořovicko patří
k nejméně prozkoumaným oblastem v Čechách.

 
 Další knihy s touto tematikou:

Matoušek, Václav - Stolz, Daniel.
Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku.(2006)